I když města jako jsou Lipsko, Lublaň, či Vídeň jsou velká města, směle mohou být vzorem i pro taková malá česká města jako jsou Hranice, Litoměřice, Kopřivnice, Kroměříž, Milevsko, Otrokovice, či Uherské Hradiště. Není to o velikosti, ale o principech, které by se měly aplikovat v každém městě. Jedná se přitom o stejné principy, které používá Místní agenda 21.
Ve všech případech je strategie mobility postavena na jednoduhém principu: Poslání – vize – strategické cíle – specifické cíle – opatření – akční plán. Klíčový je přitom akční plán, který stanoví, kdo realizuje konkrétní kroky, za kolik, v jakém čase. PUMM řeší především koncepci, to kam chceme, aby se město dostalo. Právě kvůli dotažení je třeba mít zároveň kvalitní akční plán. Neboli vždy, když mluvíme o strategii mobility Lipska, Lublaně, či Vídně, tak vždy je spojena s konkrétními aktivitami podporující pěší, cyklistickou a veřejnou dopravu.
Město by si mělo vytvořit kvalitní strategický plán řešící dopravu a mobilitu, aby město v budoucnosti bylo k nepoznání, bez dopravních zácp, čisté, dostupné pro všechny. Pomoci má tzv. plán udržitelné městské mobility, pro jehož přípravu platí přesný postup a zákonitosti. V českých podmínkách je pro plány mobility zpracováno několik metodik a tématu se věnuje řada odborných publikací, ale i tak většina politiků i úředníků se zatím k plánu udržitelné městské mobility staví velmi rezervovaně. Proces učení, získávání zkušeností a poznatků je zatím určen jen pro „zasvěcené“, ostatní zaměstnanci na úřadě o daném plánu většinou neví a nerozumí mu. Tím pádem vznikají konflikty, které je třeba řešit, hledat konsenzus, nacházet kompromisy, zvažovat pro a proti.
O tom jsou právě příklady z Lipska, Lublaně a Vídně.