Ochrana klimatu - tři možnosti řešení, o kterých se v médiích nemluví

05. 05. 2019

V poslední době se hodně mluví o ochraně klimatu. Souhrnné informace můžete najít na webu Akademie městské mobility: https://www.dobramesta.cz/ochrana-klimatu. Co s tím tedy  chceme, nebo můžeme udělat v oblasti dopravy a mobility? Tentokrát nepřicházíme s klasickou odpovědí, jako např. řešení nových, ekologicky čistých vozidel, ale nabízíme další tři možnosti, které jsou trochu v pozadí „klasických“ opatření.

• Přihlásit se k tzv. dobrovolným závazkům, se kterými samo přišlo Ministerstvo životního prostředí. Více: https://www.citychangers.cz/co-mohu-udelat. Pravda, jak je něco dobrovolné, jako by to nebylo, ale copak se mají věci zase uzákonit?
• Města mohou podepsat tzv. Pakt starostů a primátorů a jako bonus mohou dostat dotaci z Ministerstva životního prostředí. Více o Paktu se může dočíst na stránkách spolku Partnerství pro městskou mobilitu. V České republice Pakt podepsalo jen 11 měst a obcí, jinde v Evropě má iniciativa daleko větší odezvu.
• A jako bonus pro katolické přátelé připomínáme, že dne 25. května 2015 vyšla Encyklika "Laudato si" papeže Františka. O péči o společný domov,. V tomto případě se nejedná o žádný nábor do křesťanských, nebo katolických řad, ale je dobré vědět co papež vzkázal také dopravě nejen katolickým věřícím. Jelikož jsme ale ateistická země, tak se raději ještě vrátíme do roku 2006, kdy napsal biolog Edward O. Wilson velmi emociální knihu „Stvoření – výzva k záchraně života na Zemi. Wilson se po celý život aktivně hlásí k ateismu, a přesto knihu pojal jako dopis baptistickému pastorovi, jako prosbu o pomoc při záchraně planety: vy máte určitý vliv na své lidi, já zase na ty své. Přichází doba krize, kdy musíme být všichni spojeni zájmem o dobrou věc, doba, ve které musíme společně nasadit síly, abychom zabránili, co se ještě zachránit dá. Ano, problém je natolik závažný, že jeho řešení přesahuje hranice jednotlivých universit, hranice církví, hranice států, korporací, či nadnárodních organizací. Problém vyřešíme buď všichni společně, nebo problém nebude vyřešen nikdy.

Pokud alespoň jedna možnost vás osloví a budete chtít se ji řídit, pak tato novinka splnila svůj účel.

V tomto kontextu zveřejňujeme přednášku profesora Beckera z TU Dresden na téma „Jak zajistit mobilitu a naplnit environmentální standardy?", která byla přednášena v srpnu 2018 na letní škole „Udržitelná doprava – Made in Leipzig“. S jeho svolením byla vytvořena v šabloně Fakulty dopravní ČVUT, aby dopad na klíčové hráče z Česka byl intenzivnější a připomenuli si, že nám tato oblast výuky v Česku chybí.

Pro inspiraci uvádíme text z prvního snímku prezentace:

Udržitelný rozvoj? Ekonomický, sociální, ekologický! Prostě existují odlišné pohledy na věc:

1. Ekonom: doprava je klíčovým zdrojem růstu: čím víc dopravy a čím levnější, tím je ekonomicky výhodnější!
2. Politik: doprava je klíčovým zdrojem pro všechny: čím víc dopravy a čím cenově dostupnější, tím je sociálně výhodnější!
3. Biolog, chemik, environmentalista: doprava ničí, čím víc dopravy a čím levnější, tím méně ekologicky přínosné to je!

A také chceme připomenout knihu Václava Cílka „Co se děje se světem?“ V magazínu DNES vyšel s ním 13. 10 2016 rozhovor s titulním názvem: Popírání klimatických změn je typické pro ekonomické kruhy.

Ještě jedna kapitola z vaší knihy, která mě zaujala: Antropocén. Co to cizí slovo znamená?

Koncept antropocénu se v geologii začal prosazovat zhruba po roce 2000. Je to výraz, s nímž přišel držitel Nobelovy ceny Paul Crutzen a pojednává o jevu, kdy se člověk stává geologickým a klimatickým činitelem. Není úplně jasné, kdy přesně epocha antropocénu začala, ale rámcově se dá říct, že se začíná výrazně projevovat s objevem parního stroje, tedy od doby, kdy se začínají masivně využívat fosilní paliva.

Abych to zjednodušil - přirozeně klimatické proměny zažívala planeta Země vždy, ale byly pozvolné. Poslední století je však změna urychlena lidskou činností. A to nazýváme antropocénem.

Ano. A druhým velkým nástupem antopocénu je období po druhé světové válce, kdy prudce roste blahobyt, ekonomický růst. Těžko říct, kde je ta hranice, kdy vliv lidské činnosti vůči klimatu, tedy antropocén, začíná být vážným problémem. Jisté je, že najednou hodně zrychlil. Každopádně souvisí s exponenciálním růstem ve všech důsledcích lidské činnosti. A pokud něco roste exponenciálně, je to v přirozených systémech vždy příznak dosažení stropu možností.

Když mluvíme o urychlení klimatické změny, co říkáte postoji některých ekonomů, kteří to považují za vědecký podvod?

Když mluvím o klimatu, tak vím, že jsem nikdy nedostal žádný klimatický grant, nejsem ve věci nijak zaangažovaný. Teď píšu knížku, kde vycházím asi ze šedesáti monografií o klimatické změně. A vyplývá z toho, že téměř s určitostí zemský systém brzy dosáhne oteplení o dva stupně Celsia, možná i o víc, a to už je citelná změna. Další poměrně pravděpodobný scénář je, že během jednoho století se zvýší mořská hladina o dva, o tři nebo pět metrů. Buď s tím můžeme něco dělat, anebo tuhle diskusi rozhodne samotný čas. Myslím, že vy sám z toho pocítíte ledacos. Respektive předehrou těch velkých klimatických změn je ta současná poměrně malá migrační krize.

A co jako vědec tomu skeptickému popírání s řad amatérů a laiků říkáte?

Když si to vezmete čistě geologicky, takhle vysoké koncentrace oxidu uhličitého, jaké tu máme dnes, nebyly, zdá se, někdy od mladších třetihor, to znamená pět, osm milionů let. A tak velká rychlost změny tu nebyla pravděpodobně od starších třetihor, řekněme padesát milionů let. A takhle se dá vzít jedno po druhém – narušení cyklu dusíku, síry a tak dále. Nemá cenu to někomu vymlouvat, věda zná nový jev zvaný psychologie popírání. Jsou zpracované mechanismy, jak k popírání dochází a proč někteří lidi nelze přesvědčit ani rozumovými argumenty. Konkrétně popírání klimatických změn je typické pro ekonomické kruhy, takže někteří ekonomové dělají naprosto logickou věc, kterou mají de facto téměř v náplni práce. Pokud se mě někdo na klimatickou změnu zeptá, odpovím mu nejlíp, jak umím, a to má taky nějaké svoje limity. A pokud tomu někdo nevěří, nechávám to být.

Článek vznikl ve spolupráci NaKole z.s. a Partnerství pro městskou mobilitu z.s., za podpory a spolufinancování z prostředků Ministerstva životního prostředí České republiky. Text nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

Štítky: Strategie (Role města, tag2), Emise a imise dopravy (Fakta a čísla, tag9), Lidský rozměr (Mezioborového plánování, tag19), Kampaně (Občan, tag35)