Spolujízdy jsou společně se sdílenými automobily další flexibilní formou mobility. V evropských státech je běžnější model ride sharing, naproti tomu ride hailing je stále častější na méně regulovaných trzích běžných v Africe, Asii nebo USA. Jde o příbuzné koncepty, jejichž stručná charakteristika je uvedena v následujících odstavcích.

Ride sharing: lift, car pooling či van pooling

Ride sharing jako sdílená jízda znamená moderní formu společných jízd, kdy se k předem plánované jízdě přidává další pasažér, tzn. soukromý vlastník vozidla nabízí nevyužitá místa dalším cestujícím. Rozdíl mezi konceptem ride sharing a koncepty jako ride hailing či ride sourcing je v tom, že řidič/majitel vozidla není „k pronájmu“, ale může obdržet finanční kompenzaci za ujeté kilometry nebo čas strávený cestováním (CiViTAS 2016). Tradičními formami tohoto typu sdílených jízd jsou car pooling (sdílená jízda v soukromém vozidle, obvykle skupina osob), van pooling (forma hromadné dopravy,

skupiny dojíždějících osob) a dynamické sdílení jízd v reálném čase (propojení řidiče a cestujících prostřednictvím aplikace a podle cíle cesty). Při rezervacích sdílených jízd prostřednictvím aplikace se rovněž rozlišuje mezi tradiční agenturou pro sdílená auta (poplatky za zprostředkování) a online agenturou pro sdílená auta (Keck 2017).

Prostřednictvím platformy pro sdílené jízdy je nabídnuta plánovaná jízda. Lze ji ovšem zorganizovat i bez platformy. V každém případě náklady na cestu společně sdílejí všichni účastníci jízdy, případně si je vyúčtují prostřednictvím střídavých jízd. Souhrnně lze říci, že ride sharing zahrnuje různé typy sdílených jízd autem, počínaje klasickou soukromou jízdou autem s přáteli, známými nebo kolegy až po rezervaci různých možností sdílení vozidel prostřednictvím zprostředkovatelské platformy.

Sdružení několika jízd autem do cesty jediné vede k efektivnějšímu využití vozidla a celkově k menšímu počtu aut na silnicích, což teoreticky může přispět ke snížení intenzity osobní automobilové dopravy, a v konečném důsledku ke snížení dopravní a emisní zátěže.

Ride hailing nebo ride sourcing: služba s řidičem jako komerční přeprava pasažérů na objednávku

Ride hailing nebo ride sourcing je služba, která pasažérům umožňuje spojit se s jinými pasažéry a využít pro plánovanou cestu vozidla v jejich osobním vlastnictví. Jejím základem jsou technologie GIS a GPS na zařízeních s připojením na internet (většinou chytré mobily), které uživatelům umožňují organizovat sdílené cesty v reálném čase, a navíc i provádět platby (viz CiViTAS 2016)

Služby typu ride hailing jsou téměř tak staré jako osobní auta samotná. Tyto neformální taxislužby mají i svá regionální pojmenování (black taxi, Jitney). V rozvojových státech například neoficiální taxislužby doplňují mezery v nabídce služeb veřejné dopravy. V roce 2010 zahájil svou činnost – původně jen na území USA – UberCab (později Uber). V roce 2013 Uber představil UberX, což je služba levnější než platforma peer-to-peer, nabízející soukromé osobní vozy a jejich řidiče. Později pak následoval UberXL s nabídkou větších vozů SUV či minivanů (Shaheen 2018).

Kromě toho je zde zásadní rozdíl mezi sdílenými jízdami s profesionálním řidičem/řidičem taxi, který má vlastní licenci na přepravu osob a jehož záměrem je touto činností dosahovat zisku (Via Taxi, mytaxi, UberBlack, UberX, CleverShuttle, allygator), a sdílenými jízdami s řidičem bez licence/soukromým řidičem v soukromém osobním voze (např. Uberpop, Wundercar). Druhý model byl v Německu v červnu 2016 zrušen z rozhodnutí Vyššího zemského soudu ve Frankfurtu.

Jak ukazuje příklad ze San Fransisca, kde se sdílené jízdy jako Uber nebo Lyft prosadily na zdejší dopravní infrastruktuře, své zákazníky v reakci na zavedení těchto služeb mohou ztratit především služby veřejné dopravy. Klesl například počet zákazníků regionálního železničního dopravce BART. (ARD 2018)

V New Yorku klesl počet cestujících metrem, protože cestující využívají Uber. (Fitzsimmons 2018)

Sdílené jízdy typu ride hailing nabývají na významu celosvětově, především ve srovnání s modelem ride sharing. Výrazněji rozšířený je ride hailing zejména v zemích s relativně neregulovanými trhy. Naproti tomu Německo se svým silně regulovaným zákonem o přepravě osob se řadí spíše k trhům s rozšířenými službami car sharing.

Příležitost a potenciál pro městskou dopravu

Systémy sdílených jízd lze vnímat jako novou, flexibilní nabídku v ekologicky vstřícném dopravním systému; její využití jako doplňkové služby však dává smysl jen tehdy, když nahrazuje cesty osobním autem. Pouze za předpokladu, že naplní tento cíl, dosahují tyto nové služby mobility ekologicky příznivých účinků (snížení hluku a znečišťujících látek).

Příklady služeb ride hailing (většinou mimoevropských) jsou Uber, Lyft, Cabify, VunderCar, Gett, služba výhradně pro ženy See Jane Go a francouzský provozovatel Chauffeur Privé. V evropském Tallinnu jezdí Taxify. Klasickými mezinárodními trhy s touto nabídkou služeb jsou Čína (s nejčastěji využívanými službami provozovatele Didi a Ola), Velká Británie, Francie a USA. V Itálii je ride hailing středně rozvinutý. Modely sdílené mobility, užívané v konkrétní zemi, závisí na stanoveném vnitrostátním rámci.

S rozšířením chytrých mobilních telefonů roste i počet uživatelů služeb chytré mobility. Mít vlastní auto je stále méně důležité především v centrech měst. Lze předpokládat, že v budoucích letech se bude neustále zvyšovat počet lidí, kteří potřeby osobní mobility řeší prostřednictvím sdílených vozidel. Nižší náklady lze do budoucna zajistit v případě sdílených jízd, a to díky využití autonomních vozidel; tento model se tak může stát vhodným doplňkem služeb veřejné dopravy zejména v těch časech a místech, kde je využití veřejné dopravy méně intenzivní.

Uživatelé sdílených služeb typu car pool a van pool by měli být součástí programů zaměřených na snižování počtu aut pro dojíždění do práce; tyto programy mohou nabízet ekonomické nebo časové zvýhodnění, jako např. slevy na parkování, přístup na parkoviště pro sdílená vozidla služeb car pool a van pool, sdílené náklady na provoz vozidla nebo mýtné, možnost využití pruhů pro sdílené vozy na hlavních komunikacích, levnější využití tunelů nebo mostů, nebo prominutí či snížení mýtného.

Současná konkurence mezi sdílenými jízdami typu ride sharing a ride hailing bude během deseti až patnácti let zanedbatelná (AlixPartner 2018c). Podle spotřebitelského průzkumu, který byl proveden ve velkých městech Německa, Francie, Itálie, Velké Británie, Číny, Japonska a USA, autonomně řízené automobily (např. Robotaxis) výrazně promění podobu motorizované individuální dopravy v městských aglomeracích a významně posílí rozšíření sdílených automobilů (ibid.).