Chceme dát slovo našim dětem, které jsou příkladem toho, že urbanisté mohou být různého věku, které netíží zbytečné předsudky a zažité představy. I děti žijí ve městě a mají jasnou představu o tom, jak by mělo fungovat. V procesu plánování používají logiku spolu s představivostí – a třeba přitom kladou důraz na radost z jízdy na kole. Jejich návrhy zohledňují také otázky bezpečnosti, životního prostředí a mobility. Běžme do škol a ptejme se dětí, jak by si ony představovaly svoje město, svoje ulice, kde žijí.