Vládnutí je, podle definice OSN, uplatňování ekonomické, politické a úřední moci při řízení veřejných záležitostí, podle definice Světové banky, proces, pomocí kterého aktéři interagují při vytváření a implementaci politik. Dobré vládnutí se pak vyznačuje absencí násilí, ale vymahatelností práva, dostatkem informací, efektivitou, transparentností a předvídatelností, odpovědností a omezením korupce. Cílem dobrého vládnutí na úrovni municipalit je zajistit jejich udržitelný rozvoj procesem, který bude veden za aktivní účasti obyvatel, kterým je poskytován dostatek informací a kteří mohou ovlivnit směřování své obce jak při plánování jejího rozvoje, tak při rozhodování o realizaci takových plánů.
Priority a cíle
První prioritou dobrého vládnutí je dobré plánování. Abychom mohli dobře plánovat, musíme znát stávající stav a odhadnout jaký stav nastane v budoucnosti. Potřebujeme tedy data i trend jejich vývoje a existující data potřebujeme znát v souvislostech – z dat vytváříme informace. Informace musíme analyzovat – jsou trendy jejich vývoje konstantní, lineárně rostoucí nebo klesající? V posledních letech dokonce vidíme, jak zrádný může být exponenciální růst. Pokud chceme dobře plánovat, nestačí jen expertní názory, ať jsou sebelepší, potřebujeme znát názor aktérů dalšího vývoje v obci, potřebujeme, aby se do plánování aktéři zapojili. Umožní nám to vyhnout se některým chybám, a kromě toho aktéři, kteří se zapojí do plánování, budou mít pozitivnější vztah k realizaci takových plánů (tedy alespoň tehdy, pokud nejsou plány přijaty v přímém rozporu s jejich očekáváními).
Druhou prioritou je dobré rozhodování. Aby bylo dobré mělo by být především předvídatelné. Pokud jsme naplánovali výstavbu školy, neměli bychom začít projektovat bydlení pro seniory, a to i v případě, že zrovna byl vypsán dotační titul na jejich výstavbu, zatímco na výstavbu škol se nějak zapomnělo. Pokud obec, ve spolupráci s aktéry vytvoří strategii svého rozvoje, aktéři předpokládají, že se představitelé obce touto strategií budou řídit při svém
rozhodování. Rozhodování by mělo být transparentní, obec by měla svá rozhodnutí řádně odůvodnit a měla by rozhodovat podle jasných pravidel. A rozhodnutí by měla přispívat k vyšší efektivitě veřejné správy resp. k vyšší efektivitě správy obce.
Poslední prioritou je odolnost. Plány a rozhodování by měly přispívat ke zvýšení odolnosti obce. Kvalitu života v obcích ohrožuje řada vnějších vlivů – změny klimatu/živelné pohromy, ekonomické krize, růst bezpečnostních rizik nebo vlivy vnitřní např. neuspokojivý demografický vývoj nebo růst mandatorních výdajů obce. Schopnost obce překonat krizovou situaci/situace a po jejím úspěšném překonání pokračovat v plánovaném vývoji nebo plán vývoje s ohledem na změněné podmínky přehodnotit a realizovat aktualizovaný plán, je jak se nyní ukazuje, zvlášť důležitá součást dobrého vládnutí.
O co jde?
Governance, nebo-li dobré vládnutí upravuje, kdo bude sedět u stolu a rozhodovat o projektech, dopravní infrastruktuře a podobě měst naší budoucnosti. To znamená, o vyvolených, kteří zásadně ovlivňují vývoj města. Časové měřítko rozvoje měst a infrastruktury je ovšem dlouhodobé a politika měst je často krátkodobým zásahem. Právě governance díky rozdělení pravomocí a kompetencí, úloze tržních a vládních subjektů, centrálních a decentralizovaných zúčastněných stran umožní řešení moderního města správným vyladěním k inkluzivnějšímu souboru pravidel.
Na následujích příkladech si uvedeme pár urbanistických forem, které se staly v určitém časovém období. Londýn díky rozšíření železniční dopravy na konci 19 a začátkem 20 století se rozvíjel podél železniční sítě. Rozsah měst Houston nebo Dallas byl díky rozmachu automobilové dopravy orientovaný na automobily, jejich cirkulaci a parkování. A hustá městská centra jsou přímým důsledkem investic do hradeb chránící město.
Jakákoli regulace zaměřená na mobilitu nebo městské plánování je výsledkem určitého rozdělení působnosti mezi aktéry. Řada zásahů má vazbu na konkrétní aktéry. Je pravděpodobné, že aktéři podporující rozvoj dálnic měli při zvažování této záležitosti této možnosti zastoupení. Velké množství literatury poukazuje na souvislost mezi ekonomickým trendem nebo trendem mobility, politikou a výslednou podobou města. Trend neformuje politiku, ale pouze vyvolává opatření, která ji buď posilují, nebo potlačují. Trend vyvolává politiku, která utváří město, vztváří příležitosti k volbě, a tato volba se provádí prostřednictvím určitého procesu. V důsledku toho governance, tedy správa a řízení města formuje volbu a tím i podobu města.
Vztah mezi governancí a podobou měst je tedy méně prímý než mezi politikou a podobou měst; jde o další krok v chápání složitého kauzálního řetězce.
Na governanci záleží, zejména pokud chcete budoucnost města utvářet v dlouhodobém horizontu.
V posledních desetiletích v mnoha zemích se vyvinuly soubory pravidel zaměřené na zapojení zúčastněných stran, přičemž se věnuje stále větší pozornost zajištění zájmů zranitelných zúčastněných stran a více participativnímu rozhodování.
Město také vytváří kulturu, která funguje jako tichý soubor pravidel pro ty, co město rozvíjejí. Například v některých zemích je klíčovým kulturním prvkem individuální bohatství a svoboda, které se odrážejí do poptávky po specifickém typu bydlení a individuální mobility. V jiných zemích je kultura spíše kolektivní, s větším důrazem na veřejnou dopravu a sdílené prostory. Kulturní změna je dlouhý proces a pravidla rozhodovacího procesu jsou většinou podmíněna právními institucemi a opatřeními.
Dalším klíčovým faktorem je vedle formální odpovědnosti také financování. Nedostatek finančních prostředků snižuje schopnost vlády zasahovat a zajišťovat veřejné hodnoty.
Zásadním mechanismem governance je zapojení konkurence. Konkurence jak mezi soukromými společnostmi, tak mezi veřejnými subjekty. Konsorcium partnerů by se mělo skládat z multidisciplinárních odborníků, včetně předních univerzit, sítí a odborníků z průmyslových odvětví.
Projekty Governance:
Cílem koncepce GECKO je poskytnout tvůrcům politik nástroje pro nové regulační přístupy, s orientací na budoucnost, aby se vyrovnala s plynulejším a rychlejším technologickým vývojem.
ACCTING je projekt, který cílí na dopad politik Green Deal na zranitelné skupiny, předcházet nerovnostem a vytvářet znalosti a inovace.
Projekt SHARED GREEN DEAL využívá transdisciplinární přístup, zahrnuje 19 společenskovědních a humanitárních oborů. Tento projekt se zaměřuje na města a školní mobilitu.
