Oblast čisté mobility vytváří organizační, právní a technické podmínky pro zvýšení odolnosti a udržitelnosti dopravních a energetických systémů. Udržitelnost zahrnuje tři základní pilíře včetně jejich vzájemného vztahu:
- Environmentální udržitelnost – rozvinutá veřejná doprava, minimalizované znečištění životního prostředí, aktivní mobilita atd.
- Sociální udržitelnost – kvalita veřejného prostoru, sociální koheze atd.
- Ekonomická udržitelnost – využití nových obchodních modelů, cirkulární a sdílená ekonomika, systém inovativního podnikání v čisté mobilitě atd.
Pro každý z výše uvedených pilířů existují specializované indikátory nebo mezinárodní standardy, podle kterých je možno posoudit, jak si daný dopravní či s ním související energetický systém stojí. Reakce na různá nebezpečí, například globální klimatické změny, přírodní katastrofy, sociální nepokoje, teroristické útoky, ale i kybernetické ataky či výpadky elektrické energie, jsou součástí odolnosti dopravních systémů, které lze i přes hrozbu mimořádných situací pozitivně přizpůsobovat a transformovat směrem k udržitelnému rozvoji.
Tato sekce se však z cel= obůasto čisté mobility zaměří jen tato typová opatření:
- rozvoj další infrastruktury pro elektromobilitu či vodíkový pohon včetně návaznosti na veřejnou dopravu,
- zvýhodnění využití elektromobilů a plug-in hybridů (např. bezplatným parkováním v modrých zónách).
Již tak vysokou dopravní zátěž zhoršuje využívání klasických paliv v dopravě podstatným způsobem životní prostředí, zvláště v okolí intenzivně využívané dopravní trasy (zhoršená kvalita ovzduší – polétavý prach a PaU, hluk). Kromě toho přispívá užívání fosilních paliv ke zvýšení skleníkového efektu, a tedy i ke změně klimatu, a proto se postupně přechází na druhy pohonu, které nemají tyto negativní důsledky.