Pohyb pěších, cyklistů i řidičů v hlavním i přidruženém prostoru, resp. jeho bezpečnost, je podmíněna zejména dvěma aspekty:
Důležité je, aby se oba aspekty navzájem podporovaly a aby uspořádání prostoru ovlivňovalo jeho užívání tak, aby se jeho uživatelé chovali intuitivně v souladu s požadavky a nemuseli nad tím zvlášť přemýšlet.
Vytváření bezpečného prostoru pro pohyb v městech a obcích je spojeno s tzv. zklidňováním dopravy. Zklidňují se zejména průtahy silnic obcemi, centra a obytné oblasti. Je to i první nástroj, pro který řada měst sáhne, pokud chtějí „vyřešit problém“ na jednom místě, v jedné oblasti…
Zdá se to tedy, velmi jednoduché. Nástroje pro zklidňování jsou v rámci České republiky dány v rámci technických podmínek. Je možné zde nalézt jednotlivá opatření jak pro liniové zklidnění (zejména průtahů silnic obcemi nebo sběrných místních komunikací), tak i opatření pro zónové zklidnění (zejména obytných oblastí a center obcí). Při aplikaci opatření je možné vycházet a nechat se inspirovat dobrou praxí (tj. uspořádáním, které se již na jiném místě osvědčilo), nicméně je třeba si také uvědomit, že každé místo je jedinečné, ať už svým prostorovým uspořádáním, užíváním ale i mentalitou uživatelů, a proto si zaslouží jedinečné uspořádání „šité na míru“.
Před tím, než se však rozhodne, zda na dané místo nebo oblast aplikovat zklidňující opatření, je třeba přemýšlet o tom místě (oblasti) z větší perspektivy. Je třeba si uvědomit, že je součástí vyššího celku. V tomto kontextu je třeba si také zodpovědět otázku, co je cílem zklidňování. Chceme omezit tranzitní dopravu? Vnější nebo vnitřní? Chceme podpořit dodržování pravidel silničního provozu? Atd. Jednou z velmi důležitých otázek je: Podaří se mi pomocí zklidňování odstranit příčinu nebo pouze zmírním důsledky? Nemělo by se vlastně začít někde jinde a jinak? Chceme ovlivnit mobilitu v daném místě (oblasti), dost často chceme z místa (oblasti) dostat „zbytnou dopravu“.
Jak správně vydefinovat „zbytnou dopravu“ pro dané místo (oblast)? Proč tam vzniká? Je problém v umístění zdrojů a cílů dopravy? Pokud ano, je třeba učinit kroky, které mohou vést až ke změnám v územním plánu. Je problém v užívání „nesprávného“ dopravního prostředku? Pokud ano, je třeba zrevidovat dopravní systém (systém veřejné dopravy, systém pro podporu užívání nemotorové dopravy). Neodpovídá způsob užívání dané komunikace původnímu záměru, resp. Její funkci? Pokud ano, je třeba zrevidovat koncepci komunikační sítě celého města (obce).
Abychom se mohli zaměřit na vytvoření bezpečného jednoho konkrétního místa či oblasti, je tedy nejdříve třeba zabývat se městem (obcí) jako celkem (viz obrázek). Je třeba:
Následně je možné se konkrétně zabývat jednotlivými místy (oblastmi) a vytvářet tak bezpečné prostory pro sdílení tohoto prostoru a pohyb všech uživatelů.
Při revitalizaci daného místa (oblasti) je třeba si uvědomit, že celý proces nekončí rekonstrukcí a uvedením místa do provozu. Je třeba i nadále místo (oblast) sledovat, vyhodnocovat a revidovat cíle opatření a opatření aktualizovat dle potřeb. Navrhovaná opatření, aby byla respektována a bezpečně používána, musí vycházet ze zvyklostí a používání daného místa (oblasti) v minulosti a směřovat k tomu, aby plnila cíle vytýčené do budoucna.
Bezpečný pohyb je spjatý s dodržováním pravidel silničního provozu. Je tedy potřeba udělat důkladnou analýzu dodržování těchto pravidel a příčin jejich nedodržování. Mnohdy je tato problematika spjata s tzv. tolerancí. Jde např. o parkování v obytné zástavbě, používání chodníku cyklisty apod. I když jde o jevy nežádoucí, často bývají policií ČR tolerovány. Často se potom takové chování rozšiřuje plošně a stává se „pravidlem“. I z tohoto důvodu je třeba navrhovat a realizovat veškerá opatření takovým způsobem, aby tato „tolerance“ nebyla potřeba, a tudíž ani možná.
Zajímavé výsledky byly publikovány v rámci průzkumu, který provedla společnost Ipsos Tambor pro Dunlop. Průzkumu se zúčastnilo 1000 řidičů ve věku 18-64 let.
„Cílem průzkumu bylo zjistit, jak čeští řidiči vnímají řízení automobilu a jak k němu přistupují. Výsledek se dá shrnout do dvou hlavních bodů – Češi berou řízení jako zábavu a možná díky tomu berou i jako zábavu dopravní předpisy, protože s jejich dodržováním si hlavu příliš nelámou,“ shrnuje hlavní závěry výzkumu Boris Tománek, Consumer Brand PR & Interactive Marketing Manager CSEE společnosti Goodyear Dunlop.
„Alarmující výsledky byly zjištěny při otázkách týkajících se porušování pravidel silničního provozu (viz obrázek). Téměř 30% dotázaných se přiznalo k častému překračování povolené rychlosti, přičemž dokonce 73% řidičů odpovědělo, že někdy porušili maximální povolenou rychlost, 33% automobilistů pak občas poruší povinnost používání zařízení hands free při jízdě a stejné množství řidičů připouští, že občas nedají na přechodu přednost chodcům. Patrně nejvíce překvapivým výsledkem průzkumu je však přiznání každého sedmého řidiče k tomu, že pravidelně nedodržuje pravidlo používání bezpečnostních pásů, a bezmála poloviny motoristů, kteří již 2x až 3x sedli za volant pod vlivem alkoholu. „Tyto výsledky jsou pro nás zarážející především s přihlédnutím ke skutečnosti, že v průzkumu se k takovým přestupkům nepřiznají zdaleka všichni dotazovaní. Je tedy velmi pravděpodobné, že skutečná čísla jsou ještě mnohem vyšší,“ podotýká Boris Tománek.“
Z průzkumu vyplývá, že řada řidičů si je vědoma porušování předpisů, v podstatě se chovají tak, jak jim dané místo (oblast) dovoluje. Vhodnými opatřeními je možné cílit na přestupky souvisejícími s nedodržováním rychlosti, povinností dávat přednost na přechodu, nesprávným parkováním atd.
Je třeba si uvědomit, že opatření by neměla mířit pouze na usměrňování řidičů motorových vozidel, ale samozřejmě také cyklistů a pěších. I oni často svým chováním porušují pravidla silničního provozu. Jedná se například o neužívání přechodu pro chodce, přebíhání komunikace na nepřehledných místech, nesprávné užívání infrastruktury apod.
Opatřeními je třeba podporovat vzájemnou symbiózu a toleranci všech uživatelů prostoru, což se v praxi né vždy děle. Je potřeba si uvědomit, že design ulic je proces, který se může v průběhu let měnit, podle toho, jak se mění území – nikoliv výsledek (viz též kapitola Design ulice).
Příkladem je studie Návrh změny organizace dopravy na sídlišti Na Humenském, Pardubice-Svítkov realizována Univerzitou Pardubice v roce 2019, ve které se řešilo posouzení současného zklidňování dopravy, kdy pomocí drobných změn je možné zvýšit bezpečnost v řešeném území.
Výše zmíněná oblast Pardubice-Svítkov je typickým příkladem, kdy bylo v milosti realizována koncepce a filozofie komunikační sítě v řešené oblasti, která však nebyla nikdy úplně dokončena a území bylo ponecháno v původním stavu – to znamená dopravní inženýři nereagovali na nový stav nijak nereagovali. Přitom ke zvýšení bezpečnosti všech účastníků provozu v daném území stačí pouhých několik dílčích úprav a vzájemná tolerance lidí, žijících v dané oblasti.
