Velkoměsta jsou moderní a okouzlující. Jsou však opravdu dobrými místy k životu? Nebo vznikly jako stroje na bydlení a práci, mezi nimiž jsme nuceni se přepravovat auty? Neřídí se ale náhodou statistikami, katastry, racionálními výpočty dopravních tepen a snahou o maximální funkčnost? Co se ale stane, když do centra našich výpočtů umístíme člověka a jeho potřeby?
Pojďte se podívat na pořad Na plovárně s Janem Gehlem, který odvysílala ČT2 v neděli dne 12.6.2011. Proč? Je jen na nás, zda veřejný prostor proměníme spíše na místo pro setkávání lidí a jejich vzájemnou komunikaci, nebo raději na prostor, kterému budou dominovat auta. Nejprve je potřeba nalézt shodu v základních principech, teprve od nich by se měl odvíjet další postup.
Vizionářský architekt Jan Gehl a jeho kolegové se snaží navrhovat města jako místa pospolitosti a blízkosti. Chtějí je osvobodit od nadvlády automobilů a vytvořit tak prostor pro chodce a cyklisty. Chtějí si “vzít zpátky veřejný prostor.” Takové uvažování podporují architekti a urbanisté z celého světa: od Kodaně po Peking, od Šanghaje po New Yorku, od Los Angeles po Melbourne a od Christchurche po Dháku. Film předává divákovi 40 let zkušeností s městským plánováním a říká: mezi budovami můžeme vytvořit život. Lidský rozměr je dokumentární sci-fi z budoucnosti, která už nastala.
Pro pochopení smyslu doporučujeme shlédnout film Lidský rozměr. Na ukázku se můžete podívat zde: http://www.aerovod.cz/katalog/lidsky-rozmer/
