Na základě výše uvedených kritérií byla naše města rozdělena do různých typů 15minutových měst. Počet získaných typů 15mC, jejich charakteristiky i velikost jednotlivých typů vzhledem k počtu měst naznačují možnou souvislost s teorií difuze inovací (DOI). Konkrétně bylo zjištěno, že náš vzorek 94 měst lze rozdělit do pěti různých skupin, které se liší velikostí a charakteristikami, což silně připomíná pět skupin osvojitelů podle teorie difuze inovací (Rogers, 2010)7. Koncept 15mC sice vychází z dlouhodobých principů městského plánování, ale vyvinul se do podoby, kterou lze považovat za inovovanou městskou strategii. Proto lze očekávat rozdíly, pokud jde o v míru přijetí v různých městech.
Aby byla do budoucna zajištěna možnost doplnění naší typologie 15mC o nová města, byl vytvořen koncepční rámec pro sdružování měst založený na minimálních hodnotách pro každou z pěti dimenzí ( Tabulka 5).
Tabulka 5: Koncepční rámec typologie 15minutových měst pro tvorbu městských klastrů
Graf 5: Klasifikace 94 měst podle pěti typologií 15mC (souhrnně)
Obr. 3: Klasifikace měst podle pěti typů 15mC (celosvětově).
Obr. 4: Klasifikace měst podle pěti typů 15mC (Evropa)
V současné době byla mezi inovátory zařazena tři města, konkrétně Barcelona, Melbourne a Paříž (viz Ukázka praxe 09). Právě v těchto městech vznikly koncepty 15mC nebo podobné koncepty (barcelonské superbloky a melbournské 20minutové čtvrti). Každé z těchto měst vyvinulo rozsáhlé strategie 15mC, které se vyznačují širokou a rozmanitou škálou postupů, jež se zásadně liší od převládajících norem. Slouží jako vlivné modely, které inspirují další města v jejich urbanistických postupech.
Mezi začátečníky je 8 měst, konkrétně Edinburgh, Milán (viz Ukázka praxe 10), Valencie (viz Ukázka praxe 08), Portland, Šanghaj, Sydney, Tucson a Záhřeb. Tato města se mohou pochlubit rozsáhlými a dobře propracovanými strategiemi 15mC, i když ne tak komplexními jako u inovátorů. Jejich strategie zahrnují postupy týkající se jak udržitelné dopravy, kde má přednost pěší a cyklistická doprava, tak využívání půdy. Tato města navíc obvykle disponují účinnými hodnotícími rámci, které umožňují měřit pokrok jejich strategií 15mC.
32 měst spadá do kategorie časné většiny a představuje široké spektrum kontextů od hlavních měst, jako je Lisabon, až po malá města, jako je Fredrikstad v Norsku (viz Ukázka praxe 11). Tato města mají praxi 15mC, ale jejich strategie v současné době postrádají komplexní pokrytí všech základních prvků 15minutového města. Některé strategie se například soustředí pouze na dopravní systém a opomíjejí význam postupů spojených s využitím území nebo plánovacím procesem.
Největší podíl měst patří do kategorie pozdní většiny - 39 měst. Stejně jako u časné většiny se tato typologie vyznačuje velkou rozmanitostí kontextů, přičemž jejich strategie 15mC jsou ještě méně rozvinuté než u jejich protějšků ze skupiny časné většiny a v některých případech je tvoří pouze jedna nebo dvě praxe.
Nakonec tu máme kategorii aspirujících nováčků, kterou tvoří 12 měst. Tato města projevila zájem o koncepci 15minutového města, prozatím však své strategie a postupy neformulovala.