Car sharing (česky sdílená auta, v zemích Spojeného království car clubs) je označení pro organizované společné užívání automobilů více osobami. Ve sdílených autech se nachází potenciál, jak s ohledem na městskou dopravu ulevit životnímu prostředí (Bundesverband CarSharing e.V. (bcs) 2007). Jednotlivé typy car sharingu, tedy round trip (s parkovací stanicí nebo zónou), free-float (tzv. volný carsharing bez parkovací stanice) a peer-to-peer (P2P) car sharing se značně odlišují v tom, jaké jsou jejich dopady. Všechny tyto obchodní modely jsou popsány níže a jejich bližšímu zkoumání se věnuje brožura CiViTAS ‘Shared Mobility’ (CiViTAS 2016), stejně jako projekt EU STARS.
Zdroj: https://stock.adobe.com/
Faktory úspěchu a potenciál pro městskou dopravu
Hlavním faktorem, určujícím úspěšnost implementace systému sdílených osobních aut jsou hustota obyvatel (kritická masa uživatelů) a dostupnost služeb (Civitas 2016). Systémy sdílených aut lze začlenit do plánování udržitelné městské mobility (SUMP) jako jedno z opatření, jak snížit potřebu po parkovacích místech ve stávajících městských čtvrtích i v nové rezidenční zástavbě.
Jedním z cílů, stanovených v rámci SUMP v Brémách, je snížit do roku 2020 potřebu parkování o 6 tisíc automobilů, kterých se uživatelé vzdají nebo si je nepořídí, čehož lze dosáhnout prostřednictvím 20 tisíc uživatelů systému sdílených aut. 80 % zákazníků car sharingových platforem, jež fungují v Brémách, nemá ve své domácnosti vlastní automobil.
Začlenění car sharingu do SUMP má dopad i na rozvoj městských čtvrtí – uživatelé systému častěji nakupují např. potraviny v místních obchodech, čímž posilují místní ekonomiku! Naproti tomu skupina řidičů jezdí čtyřikrát častěji do nákupních center.
Zatímco systémy s parkovací stanicí se ukázaly být úspěšné především v hustě obydlených čtvrtích, kde je automobilizace prokazatelně nízká a napojení na veřejnou dopravu je kvalitní, systém free-float carsharingu nejlépe funguje ve větších městech s omezeným a drahým prostorem pro parkování aut, a to jako součást strategie pro první/poslední kilometr jízdy (Civitas 2016: 17).
Obecně platí, že sdílená auta představují pro města skvělou možnost, jak doplnit služby veřejné dopravy a posílit ekomobilitu. Kromě toho pomáhají snižovat množství emisí v dané lokalitě, což je přínosné zejména v hustě zastavěných intravilánech. Studie dokládají, že jeden systém sdílených aut s parkovací stanicí dokáže nahradit 15 (UBA 2017) až 20 (bcs) aut v osobním vlastnictví. Dalšími pozitivními přínosy sdílených aut jsou menší potřeba parkovacích míst a efektivnější využití dopravní infrastruktury (team red 2014).
Zapojení elektromobilů zase může být pro uživatele skvělou příležitostí, jak se s elektromobilitou seznámit. Vyšší cena, omezená dojezdová vzdálenost a pro uživatele neznámé postupy však mohou být i zdrojem překážek. Proto není dobré, aby současné plány udržitelné městské mobility prosazovaly v car sharingu zavedení čistě elektrického vozového parku.
Abychom se však vyhnuli případným negativním dopadům na životní prostředí, je třeba provést hodnocení všech typů sdílení osobních aut, zejména pokud jde o pravděpodobnost snížení počtu cest ve vlastních automobilech i snížení míry vlastnictví osobních aut. V následujících letech bude mezi nejdůležitější úkoly každého města patřit řízení rozvoje těchto služeb a implementace cílených opatření.
Proměna dopravních návyků
Sdílení automobilů přináší změny dopravního chování. Prokázalo se, že uživatelé carsharingu využívají veřejnou dopravu, kolo a chůzi v rámci přesunů po městě více než průměrná populace města nebo země. To platí zejména pro zákazníky round-trip carsharingu, kteří sdílení aut vnímají jako náhradu vlastnictví osobních automobilů, a které typicky využívají až tehdy, když nejsou k dispozici jiné alternativy. Přínosy carsharingu lze tedy lépe využít, pokud jsou v daném místě k dispozici i další vzájemně se doplňující možnosti mobility. STARS
Efektivnější využití automobilu v rámci carsharingu přináší úsporu jak z hlediska prostoru na parkování, tak provozních nákladů. Technologie, kterou je auto vybaveno, navíc poskytuje data, která umožňují provoz nadále zefektivňovat. Po individuálních uživatelích se tak carsharing stále více uplatňuje i v rámci firemních flotil či vozových parků vlastněných městy. Dalším využitím je začlenění sdíleného auta do developerských bytových projektů.
Problémy a nutná opatření, kterými se obce musí zabývat
Počet poskytovatelů služeb v oblasti sdílené mobility neustále roste, stejně jako rozmanitost jednotlivých vozidel (BCG 2016); pro městské plánování to znamená celou řadu nových výzev. Aby obce mohly naplno využít přínosy sdílené mobility pro vlastní plánování dopravy, a také aby mohly adekvátně reagovat na nové okolnosti a podmínky, musí si uvědomit, jaké jsou jejich možnosti jednat a implementovat.
Systémy sdílených aut mohou fungovat jako nástroj podpory multimodálního dopravního chování, které se méně zaměřuje na osobní automobilovou dopravu. Toho lze dobře dosáhnout integrací stanic pro sdílené automobily do jednotlivých městských čtvrtích (příkladem jsou stanice „mobilpunkt“ v Brémách), což by mělo být ukotveno v širší strategii SUMP, která je orientovaná na ekologickou mobilitu. Ne všechny formy car sharingu vedou ke stejným výsledkům, pokud jde o snižování intenzity osobní motorové dopravy (STARS 2019). Především car sharing bez parkovací stanice může vést k tzv. kanibalizaci ekologické mobility, zejména v oblasti služeb veřejné dopravy.
Zásadním aspektem implementace systémů sdílených aut je realizace jedno až pětiletých pilotních projektů, které pomáhají monitorovat míru dosažení žádoucích výsledků. Jde především o monitorování a následné vyhodnocení těch parametrů, které jsou pro město relevantní. Je třeba mít na paměti, že výsledky pilotních projektů mohou vést k omezení nabídky nebo velikosti zóny podnikání, takže určité části města mohou být z nabídky vyloučeny, nebo naopak některé části mohou být do nabídky začleněny za každou cenu (přizpůsobení na základě potřeb).
Právní a regulační rámce
Město Brémy představilo svůj první „Akční plán pro systémy sdílených automobilů“ již v roce 2009. Cílem plánu bylo čtyřnásobné zvýšení počtu uživatelů z 5000 na 20000, což by se mělo projevit ve snížení počtu soukromých osobních aut alespoň o 6000. Dosažení cíle má pomoci řada opatření jako vyhrazení veřejného prostoru v hustě zastavěných částech města car sharingovým stanicím „mobil-punkt“, integrace systémů do nových developerských projektů s cílem snížit počty parkovacích míst, integrace sdílených aut do managementu firemních vozových parků, osvěta a šíření informací (např. kampaň UDO v Brémách Používej – nevlastni – “Udo preferuje pohodu”) – spot pro kampaň do kin.
Pro implementaci systémů sdílené mobility je nutné, aby město vyčlenilo část veřejného prostoru, což v důsledku přináší změny v územním plánování. Kromě toho obce musí vytvořit potřebný právní rámec. Z Hanoverského hlavního plánu pro sdílenou mobilitu vyplývá, že současné trendy na trhu lze plně využít a formovat prostřednictvím společných postupů: například konkrétní pokyny pro car sharingové vozové parky lze směnit za určitá privilegia a zařízení. Aby bylo možné úspěšně regulovat volně parkující sdílená auta (systémy bez parkovací stanice) prostřednictvím dohod o poplatcích, město potřebuje značný počet řízených parkovacích míst (Agora Verkehrswende 2018).
Města mohou uzavírat dohody o parkovacích místech se soukromými poskytovateli car sharingových služeb. Veřejnoprávní smlouva (podle § 54 a násl. zákona o správním řízení, VwVfG) (Agora Verkehrswende 2018: 62 a násl.) je rozumným způsobem, jak regulovat systémy sdílených aut bez parkovacích stanic.
Pro přidělení veřejných parkovacích míst car sharingovým stanicím je nezbytné transparentní a spravedlivé výběrové řízení – v Brémách pro stanici mobil-punkt používají výzvu k „vyjádření zájmu“ s jasnými požadavky na kvalitu služeb i vozidel (včetně vhodnosti vozového parku pro potřeby rodin) a cenovou strukturu (např. žádné kilometry zdarma).
Řada měst již zavádí nebo plánuje zavádět centra pro mobilitu, která nabízejí služby sdílené mobility a pomáhají regenerovat veřejný prostor. V Mnichově uzavřeli veřejnoprávní kontrakty s poskytovateli car sharingu; tyto smlouvy umožňují bezplatné neomezené parkování na městem řízených parkovacích místech na základě zvláštního povolení (EPSUM 2019).
Specifické aspekty sdílení elektromobilů
Car sharing a elektromobilita jdou velmi dobře dohromady. Zelenou image sdílených automobilů mohou elektromobily ještě posílit, ovšem pouze za předpokladu možnosti nabíjení sdílených elektromobilů zelenou elektřinou z obnovitelných zdrojů energie.
Elektromobily představují důležitou, nicméně jen doplňkovou součást obchodních modelů v oblasti car sharingu. Nutnost dobíjení znamená, že elektromobily jsou v podstatě vázané na stanici. Obcím však vhodné dobíjecí stanice pro elektromobily často chybí, což značně omezuje potenciál možného využití elektromobilů jako prostředků sdílené mobility.
V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že elektromobily by se mohly stát překážkou, která brání v dalším využití trhu se sdílenými auty, protože pro zákazníka představují vyšší náklady, proto je nutné zajistit přijetí ze strany uživatelů. Pokud by tedy nějaká platforma nabízela ke sdílení výhradně elektromobily, pravděpodobně by to byl pro uživatele problém. Příkladem finančního rizika provozování výlučně elektromobilového car sharingu v režimu z bodu do bodu (point-to-point) je např. platforma Autlib v Paříži.
Pro podporu ekologického sdílení elektromobilů je kromě budování nabíjecích stanic nutný rozvoj parkovací politiky a veřejných parkovacích míst.
Berlínský senátní odbor pro rozvoj měst za tímto účelem vytvořil nástroj, který pomáhá navýšit počet nabíjecích stanic. Cílí na potřeby sdílených elektrických vozidel a je zásadní především pro obce, které plánují provozovat elektrické nabíjecí stanice (EPSUM 2019).
Jak mohou obce podporovat a prosazovat systémy sdílených automobilů
Car sharing představuje pro obce důležitý nástroj pro formální i neformální plánování (např. pro místní dopravní plány nebo plány udržitelné městské mobility).
Pro integraci car sharingu je klíčová spolupráce mezi administrativní složkou města a poskytovateli car sharingových služeb. Proto je nutné spolupráci rozvíjet hned od začátku. I obce samotné však mají řadu příležitostí a nástrojů, kterými mohou přispět k úspěchu. Způsoby, jak obce mohou podpořit systémy sdílených aut, jsou následující
A) Administrativní nebo plánovací procesy
Ghent se učí od Brém. Rozhodnutí vypracovat vlastní akční plán pro systémy sdílených aut padlo v Ghentu v srpnu 2014 a tento plán byl v roce 2016 přijat. Po vzoru německého města Brémy a evropského projektu Interreg "CARE-North plus" si město stanovilo ambiciózní cíle. Cílem města je získat do roku 2020 celkem 20 tisíc uživatelů car sharingových služeb a vytvořit 500 vlastních parkovacích míst pro komunitní vozidla (stejné cíle jako v Brémách). Součástí tohoto akčního plánu je i dvouletá komunikační kampaň, která byla zahájena v lednu 2017. Město Ghent ji pod názvem “Gent op en top autodeelstad” (Ghent – car sharingové město) připravilo společně s Autodelen.net. Zatímco na začátku kampaně v lednu 2017 bylo do systému sdílených aut zapojeno 6 tisíc členů, v květnu 2019 to bylo již 11 958 členů (Autodelen Ghent). |
B) Dopravní předpisy (parkovací místa)
Příklady dobré praxe: Flensburg, Německo – Úspěšná integrace sdílených aut ve středně velkých městech
V německém Flensburgu s 90 tisíci obyvateli byl car sharing zaveden v roce 2013 jako jedno z opatření plánu na ochranu klimatu. Společným cílem města a firmy cambio, poskytovatele této služby, bylo jednak dosáhnout takového počtu sdílených aut v ulicích, kterého by si veřejnost všimla, a také zajistit smysluplné pokrytí centra města car sharingovými stanicemi. Hlavními uživateli nabídky služeb car sharingu jsou partneři městské aliance pro ochranu klimatu (např. městské úřady a další subjekty, dopravní organizace atd.), kteří používají sdílené vozy na služebních cestách. Tím je zaručeno základní využití nabídky. Každý z partnerů má svou stanici sdílených automobilů, kterou současně mohou využívat i lidé, kteří bydlí v blízkém okolí.
B) Dopravní předpisy (parkovací místa)
Příklady dobré praxe: Flensburg, Německo – Úspěšná integrace sdílených aut ve středně velkých městech
V německém Flensburgu s 90 tisíci obyvateli byl car sharing zaveden v roce 2013 jako jedno z opatření plánu na ochranu klimatu. Společným cílem města a firmy cambio, poskytovatele této služby, bylo jednak dosáhnout takového počtu sdílených aut v ulicích, kterého by si veřejnost všimla, a také zajistit smysluplné pokrytí centra města car sharingovými stanicemi. Hlavními uživateli nabídky služeb car sharingu jsou partneři městské aliance pro ochranu klimatu (např. městské úřady a další subjekty, dopravní organizace atd.), kteří používají sdílené vozy na služebních cestách. Tím je zaručeno základní využití nabídky. Každý z partnerů má svou stanici sdílených automobilů, kterou současně mohou využívat i lidé, kteří bydlí v blízkém okolí.
Základní rysy car sharingu ve Flensburgu:
Spuštění této služby provázela marketingová kampaň v prostředcích veřejné dopravy, na zastávkách i na radnici. Systém byl plně ekonomicky životaschopný již ve druhém roce provozu.
C) Balíčky mobility / stanice mobility / spolupráce
D) Možnosti v oblasti komunikace a marketingu
(Loose a kol 2018) Loose, Willi; Nehrke, Gunnar, 2018: Entlastungswirkungen von Carsharing-Varianten Vergleichende Befragung von Kunden unterschiedlicher Carsharing-Angebot. In:Internationales Verkehrswesen (4), S. 50-53.
(EPSUM 2019), European platform on sustainable urban mobility INTEGRATION OF SHARED MOBILITY APPROACHES IN SUMP
