Rozvoj elektromobility ve městech je do značné míry závislý na realizaci výše uvedených opatření, která přímo souvisejí buď s instalací nabíjecích zařízení, nebo se zaváděním elektrických vozidel do vozových parků.

Tato opatření je však třeba doplnit souborem opatření, který zajistí konzistentnost celého procesu elektrifikace dopravy a pomůže nastartovat především elektrifikaci soukromé mobility.

 Komunikace a pobídky

V závislosti na celkovém cíli konkrétního plánu udržitelné městské mobility se mohou cíle týkající se změny chování v oblasti mobility lišit a elektrifikace osobních automobilů může být až sekundárním cílem, po samotném přechodu na jiný druh dopravy. Elektrifikace soukromých vozidel občanů má však také velký potenciál, pokud jde o snížení emisí.

Přesvědčit lidi, aby vyměnili svůj osobní automobil, není jednoduché, protože žádný orgán pro plánování mobility nemůže tento proces přímo ovlivnit. Místní úřad má nicméně k dispozici řadu komunikačních opatření a pobídek, kterými může přesvědčit své občany, aby vyměnili svá soukromá vozidla za elektrická.

Přímý kontakt s obyvatelstvem umožňují především konzultace a spolupráce s občany v průběhu celého procesu přípravy plánu udržitelné městské mobility. To umožňuje lépe informovat obyvatele o hlavních problémech mobility (např. znečištění ovzduší a hluk) a jejich řešení (např. význam elektromobility) a také vytvořit pocit sounáležitosti a odpovědnosti za realizaci plánu. Jedná se však pouze o základ komunikace s občany, ne vždy dojde hned k vyvolání reakce, navíc nedochází k oslovení celé populace.

Informační fázi lze doplnit komunikační kampaní s využitím rozpoznatelné značky a různých kanálů, které se zaměřují na příslušné cílové skupiny, tj. na současné (a potenciální/budoucí) uživatele automobilů. Sdělení by se měla zaměřit spíše na přímé přínosy pro uživatele (např. náklady během životního cyklu, přístup k nabíjecí infrastruktuře atd.) než na přínosy pro společnost (např. veřejné zdraví, životní prostředí atd.), které se objevují až po delším čase. Spolupráce s nezávislým sdružením, např. sdružením uživatelů elektromobilů, může pomoci efektivněji šířit informace.

Místní úřad by měl široce informovat o všech existujících výhodách i pobídkách. Jde například o finanční dotace, přidělené na různých úrovních veřejné správy, i praktické výhody poskytované řidičům elektromobilů (např. vjezd do zón s nulovými emisemi, bezplatné parkování, bezplatné nabíjení atd.). Přidělení finanční dotace místní samosprávou - jako doplněk regionální a/nebo národní dotace - může samozřejmě pozitivně ovlivnit uživatele automobilů při jejich rozhodování.

Efektivitu kampaně může zvýšit pověření kontaktní osoby ve správě nebo klubu elektromobilů, která by kampaň koordinovala, poskytovala identifikovatelnou tvář a odpovídala na dotazy veřejnosti.

 Omezení vjezdu vozidel do městských oblastí (UVAR)

V Evropě je zavedeno více než 700 systémů omezení vjezdu vozidel do měst (UVAR), a jejich cíle jsou různé. Například systém zpoplatnění dopravního přetížení je zaměřen především na snížení dopravních zácp, zatímco nízkoemisní zóny (LEZ) se zavádějí za účelem řešení problémů s kvalitou ovzduší.

Existence nebo zavádění takových systémů - ačkoli se nejedná o opatření v oblasti elektromobility - má potenciál k jejímu rozvoji. Systémy, které jsou založeny na postupném zákazu vjezdu těch nejvíce znečišťujících vozidel do určitých zón, jako jsou nízkoemisní zóny (LEZ),zóny s velmi nízkými emisemi (ULEZ) a zóny s nulovými emisemi (ZEZ), mohou pomoci podpořit rozvoj elektromobility. Vzhledem k tomu, že elektrická vozidla nevypouštějí žádné emise z výfuku, budou pravděpodobně vždy povolena v těchto oblastech s omezeným přístupem, zejména tam, kde se tyto oblasti mění na bezemisní zóny. Plánovací orgán pak musí definovat, co je považováno za elektrická vozidla nebo vozidla s nulovými emisemi. V závislosti na konkrétních případech za ně mohou být považována i hybridní vozidla. Obvykle je pro kvalifikaci jako "bezemisní" vozidlo vyžadována elektrická autonomie cca 40 km (pro překonání městských vzdáleností).

Stejně tak povolení bezplatného (nebo zvýhodněného) vjezdu elektromobilů do zón chráněných systémem poplatků za přetížení - dočasně nebo trvale, pro všechna nebo určitý typ elektromobilů (např. nákladní vozidla), znamená pro řidiče a provozovatele elektromobilů komparativní výhodu.

V zónách s omezeným provozem motorové dopravy může pro elektromobily platit neomezený vjezd, a to buď automaticky, nebo na základě žádosti. To platí zejména pro ty zóny s omezeným vjezdem vozidel, kde je třeba řešit dodávky zboží, kde jsou časová okna pro dodávky nebo kde jsou dodávková vozidla licencována nebo musí získat povolení k provozu. Tam lze větší flexibilitu nabídnout elektromobilům, díky kterým se tyto oblasti mohou postupně stát zónami s nulovými emisemi pro nákladní dopravu/dodávky.

Uplatnění těchto pravidel na všechna odvětví, včetně veřejné dopravy, městské logistiky nebo taxislužby, pomáhá provozovatelům elektrických vozových parků, aby jejich obchodní argumenty byly pozitivní, a poskytuje jim komparativní výhodu vůči konkurenci, která používá jiné zdroje.