Kombinací veřejných dopravních prostředků s jízdním kolem lze zejména v příměstských oblastech velmi dobře konkurovat automobilové dopravě. Neodmyslitelnou součástí kvalitně fungující veřejné dopravy by tak mělo být i vybavení stanic cyklostojany (krátkodobé parkování) a cyklogarážemi (dlouhodobé parkování) v duchu systému Bike & Ride. Důležité je v dopravním řetězci sledovat plynulou mobilitu obyvatel v režimu „od dveří ke dveřím“. Tu může zajistit právě kombinace jízdního kola s veřejnou dopravou. Zvláště je potřeba věnovat pozornost seniorům, pro které kolo bývá mnohdy jediným řešením, jak se vůbec dostat k zastávce městské hromadné dopravy.
V různých evropských městech již funguje okolo 400 automatizovaných veřejných půjčoven kol, ve kterých si uživatel může kolo vyzvednout a vrátit zpravidla 24 hodin denně. Nejčastěji se počítá s půjčováním kol ve městě pro dopravu na krátkou vzdálenost, respektive na krátký čas, existují ale i regionální systémy zaměřené na cykloturistiku. Ve městech obvykle bývá prvních 30 minut jízdy zdarma. Mezi nejznámější města s fungující půjčovnou veřejných kol patří Londýn, Paříž, Barcelona či Stockholm.
Sdílení kol: aktuality z roku 2019
Bikesharing (BSS – BikeSharing System) funguje v Česku už v několika velkých městech – mimo jiné v Praze, Brně, Plzni, Českých Budějovicích, Olomouci, Teplicích, v Liberci a nově i v Ostravě. Technologický pokrok v posledních letech vyvolal doslova revoluci, v současné době funguje už 5. generace systémů. Elektronika už nemusí být umístěna na stojanu, ale je součástí každého kola, které je samostatným počítačem a zároveň díky GPS připojení může být vždy lokalizované. Současný bikesharing plně využívá výhody internetu věcí (Internet of Things, IoT), tedy automatizovaných systémů, které propojují různé přístroje, zařízení a čidla a vyhodnocují získaná data.
Moderní města by se měla připravit také na to, že kromě oficiálně zřízených "městských" systémů operují v ulicích soukromé půjčovny.
Systém veřejných kol je pro uživatele města nespornou výhodou. Nabízí rychlé a pohodlné spojení například i při opravách nebo uzavírkách částí města. Dokáže omezit počet vozidel na silnicích a množství najetých kilometrů. Je šetrnější nejen k životnímu prostředí a našemu zdraví, ale i našim peněženkám, protože ve většině případů představuje levnější alternativu oproti vlastnictví vozidla. Na druhou stranu v českých podmínkách vyvolává téma řadu otázek:
Historie veřejných kol v ČR
Od roku 2007 začal fungovat v Praze první systém veřejných kol, pod značkou Homeport jej spustila stejnojmenná společnost jako pilotní projekt v Karlíně. V roce 2014 odstartoval svépomocný projekt renovovaných růžových kol Rekola, která je možné si půjčit na ulicích několika velkých českých měst. Lavina nových poskytovatelů přišla v roce 2017, kdy se otevřel stanicový systém Velonet v Brně a zároveň oznámilo vstup na český trh několik dalších soukromých provozovatelů jako OFO, OBIKE nebo URBO.
Vlastní nebo soukromý systém. Každý má svá pro i proti.
Města tak stojí před otázkou, zda vypsat výběrové řízení na svůj vlastní, nejčastěji stanicový systém, nebo se spolehnout na bezstanicový systém, který by provozoval jiný operátor.
Nejistotu vyvolávají zprávy z jiných evropských měst, jako jsou Mnichov nebo Vídeň. Sociální sítě plní obrázky obrovských skládek kol z čínských měst, kde neregulovaný provoz bezstanicových kol ochromil dopravu a způsobil vážné problémy. Vyvážení zájmů mezi uživateli veřejného prostoru je vždy úkolem města, a dobře navržený design ulice a nastavená pravidla pro uživatele pomáhají dobrému soužití.
Řešením může být hybridní systém, ve kterém město vyhradí stojany nebo místa ke stání, které mohou využívat všichni provozovatelé bikesharingu, stejně jako majitelé vlastních kol. Že tento systém má šanci na úspěch, ukazuje dobré soužití oficiálních stanicových systémů a soukromých půjčoven ve městech jako je například italské Milano nebo maďarská Budapešť.
Zvláštním tématem je bikesharing v menších městech. Příkladem může být Příbram, které hledá vhodné řešení.
Ke stažení