Sdílená čistá mobilita jako taková je jednou z možností, jak částečně vyřešit problém emisí do ovzduší a emisí hluku a další problémy (např. dopravní zácpy, využívání veřejného prostoru atd.); je způsobem, jak snížit celkový počet automobilů používaných ve městě i celkový počet ujetých kilometrů. Cílem zavádění sdílených jízdních kol či koloběžek je přechod od automobilů k alternativním způsobům dopravy. K dispozici je průvodce SUMP o sdílené mobilitě.
Z hlediska emisí má elektrifikace systémů sdílených automobilů (a skútrů) potenciál vyvážit případné negativní dopady zavedení sdílených automobilů nebo skútrů ve městech, jako je např. odklon od veřejné dopravy a/nebo aktivních druhů dopravy k příležitostným jízdám automobilem nebo skútrem.
Regulací a řízením systému sdílení elektromobilů se zabývá speciální příručka SUMP.
Elektrifikace sdílených jízdních kol a zavádění elektrických koloběžek má smysl, pokud tento argument přesvědčí ty, kdo dříve používali vozidla nebo jiné druhy dopravy s vyššími emisemi (pro soukromou mobilitu nebo veřejnou dopravu), aby přešli na aktivní mobilitu nebo aby alespoň prodloužili vzdálenost, kterou takto urazí.
V kontextu plánu udržitelné městské mobility je kombinace výše zmíněných sdílených a elektrických způsobů dopravy také konzistentním poselstvím směrem k obyvatelstvu a pobídkou k multimodalitě
Pro zajištění přínosů sdílené mobility, zejména pokud jde o snížení hluku a množství emisí do ovzduší, mají orgány pro plánování mobility pravomoc regulovat trh a mohou zřídit platformu pro spolupráci, která informuje poskytovatele služeb sdílené mobility o tom, jakých účinků by chtěly zavedením těchto systémů dosáhnout.
Brémy (Německo) byly prvním městem, které zavedlo " Mobility Points", kde se potkávají multimodální řešení. Zatímco chůze, jízda na kole a veřejná doprava přináší alternativu k používání osobního auta, služba sdílení automobilů je alternativou k vlastnictví auta. Car sharing v Brémách již stáhl z místních dopravních komunikací přibližně 5 tisíc aut. V rámci projektu ShareNorth převedlo město Bergen (Norsko) na MobilityPoint systém sdílení elektromobilů a dostupnost dobíjecích míst.
O tomto konceptu nyní uvažuje několik dalších měst, včetně např. belgické Lovaně a nizozemského Amsterdamu, která plánují zavedení sítí eHubs, v nichž by byly k dispozici sdílené elektromobily, sdílená elektrokola včetně nákladních a/nebo nabíjecí místa, a samozřejmostí je také dobré napojení na veřejnou dopravu.
Taková centra mobility usnadňují možnost žít ve městě bez vlastního auta. Zavedení elektrické složky dále snižuje dopady cest automobilem na životní prostředí.
Elektromobily v těchto systémech dávají uživatelům možnost seznámit se s elektromobilitou a zvolit si typ vozidla podle plánované cesty a snížit dojezdovou úzkost.
Stejně jako autobusy a městská nákladní auta jsou i taxíky v provozu po dlouhou dobu každý den, a proto přispívají k emisím do ovzduší a hluku nepoměrně více než osobní automobily. Například podle odhadů londýnské taxíky před zavedením nových opatření vypouštěly v centru města 16 % emisí oxidů dusíku.
V této souvislosti přijala londýnská dopravní společnost Transport for London (TfL) soubor předpisů a pobídek na podporu používání vozidel s nulovými emisemi ("Zero-Emission Capable", ZEC) (např. elektrických, hybridních nebo vodíkových vozidel). Od 1. ledna 2018 musí být všechny taxíky, které se poprvé ucházejí o registraci a licenci, bezemisní. Tato vozidla taxislužby musí být schopna ujet v režimu s nulovými emisemi minimálně 30 mil.
Kromě regulace navrhuje TfL i některé pobídky a výhody, např. provádí instalaci sítě 300 rychlonabíjecích míst, jejíž součástí jsou i nabíjecí místa vyhrazená pro taxíky. Bezemisní taxíky mají také povolen vjezd na některá soukromá parkoviště, kde mohou dobíjet. Kromě toho TfL přispívá do národního fondu, který poskytuje řidičům taxislužby grant (až do výše 7 500 liber) na nákup bezemisního vozidla.
