Sdílená mobilita je v posledních letech v módě. Součástí této „nové mobility“ jsou i možnosti dostupné nebo značně zdokonalené jen díky digitalizaci. Klíčovou myšlenkou tohoto konceptu je „užívej, nevlastni“.
Následující řádky popisují jednotlivé možnosti, jež nová mobilita nabízí a jež mohou být dostupné pro každého – veřejné systémy sdílených jízdních kol, sdílených elektrokoloběžek a elektrických mopedů, sdílených aut včetně elektromobilů, sdílené jízdy nebo sdílená nákladní doprava. Všechny tyto nabídky byly koncipovány pro několik uživatelských skupin a s cílem naplnit rozmanité požadavky a účely.
Nové nabídky v oblasti mobility jsou především v kombinaci s veřejnou dopravou skvělým řešením pro první a poslední kilometr, což některé z uživatelských skupin mohou využít zejména pro intermodální řetězení cest. Kromě toho mohou být také vhodným doplňkem služeb veřejné dopravy v časech mimo dopravní špičku, nebo naopak opatřením, které veřejné dopravě uleví v dobách dopravní špičky. Využití různých způsobů dopravy v rámci různých cestovních řetězců motivuje k multimodalitě v dopravě, která je prevencí před „nutkáním“ vlastnit automobil. Tato koncepce by měla oslovovat především mladší obyvatele městských oblastí s většími zkušenostmi v online prostoru. Jde o cílovou skupinu, která bude formovat budoucí poptávku v oblasti dopravy, proto je nutné, aby s ní urbanisté a plánovači dopravy počítali již dnes.
Služby sdílené mobility podporují cíle udržitelné mobility, které staví města a obce před celou řadu otázek:
Je hlavním cílem zajistit alternativu k tomu mít vlastní automobil, nebo používat automobil?
Jak by se měly hodnotit současné nabídky soukromého sektoru z hlediska spolehlivosti, udržitelnosti a prostorové dostupnosti?
Je zaručena ochrana soukromí?
Vyžadují sdílené koncepce prostor, který lze získat odebráním prostoru užívaného osobní motorovou dopravou?
Jsou preferovány, podporovány nebo regulovány ty koncepce, které zahrnují parkování ve stanicích, volné parkování, případně hybridní koncepty?
Měla by obec vypsat výběrové řízení na vytvoření a provozování systému sdílené mobility – a uvolnit k tomu finanční prostředky?
Může a měla by být veřejná doprava individualizovaná? Pokud ano, jakým způsobem a s jakými aktéry?
Jak lze bojovat s narůstajícím vandalismem v případě sdílené mobility?
Jak budou v budoucnu obce přistupovat k tak cennému zdroji, jakým je veřejný prostor?
Obce, které se obecně orientují na veřejný zájem, musí čelit dynamicky se rozvíjejícímu trhu s mnoha soukromými aktéry, kteří podporují inovativní sdílenou mobilitu. Pro obce však v souvislosti s novými způsoby dopravy již existuje řada dobrých praktických řešení. Systémy sdílené mobility musí vyhovovat stávajícím strukturám (velikost města, právní rámec atd.) a musí být atraktivní pro poskytovatele (nabídka) i uživatele (poptávka).
Je třeba pochopit, že ne všechny typy sdílení mají totožné dopady. Některé služby mohou zvýšit míru využití ekomobility ve městech, ideálně na úkor osobní automobilové dopravy. K dosažení pozitivních účinků na životní prostředí a klima je zapotřebí více prostoru a dobré rámcové podmínky, zajištěné dopravní politikou města. Další a další města dnes kombinují nejrůznější nabídky na sdílenou mobilitu s cílem zviditelnit sdílenou mobilitu a zvýšit její dostupnost a míru přijetí.
Sdílená mobilita může být atraktivním faktorem podpory ekomobility. Veškeré nové možnosti v oblasti mobility by měly být kolektivní, s menším počtem cest ve vlastních osobních autech. Změna volby dopravy neboli modální posun v dopravě je aktivním přínosem pro ochranu životního prostředí, která je jednou z priorit pro každou obec. Proto je třeba pečlivě zvážit a definovat jednotlivé kroky pro integraci sdílené mobility do plánování udržitelné městské mobility.
Současná města a metropolitní oblasti jsou do značné míry determinovány – a přetíženy – organizováním přepravy zboží a osob. Minimalizovat negativní dopady takového provozu, především pokud jde o škodlivé emise skleníkových plynů,
polétavého prachu, oxidů dusíku a hluku, je náročný úkol. Mezi nepříznivé důsledky nadměrné dopravy patří i rozsáhlé zabírání veřejného prostoru pro účely osobní automobilové dopravy (parkování na ulicích).
Nové možnosti multimodální mobility obcím nabízejí způsob, jak snížit intenzitu nejen osobní automobilové, ale i komerční dopravy; současně však před obce staví několik problémů a výzev, především v souvislosti s využitím veřejného prostoru. Většinu nových služeb poskytují soukromé společnosti, jež samy sebe popisují jako poskytovatele služeb v oblasti mobility. Za poplatek umožňují použití jízdních kol, elektrokoloběžek, elektrických mopedů, klasických aut i elektromobilů – přitom však veřejný prostor užívají bezplatně (!).
Další výzvou jsou prostřednictvím aplikací sdílené jízdy v soukromých (např. HoppyGo), částečně veřejných či veřejných vozidlech (ride sharing nebo ride hailing). Tyto služby tvoří přímou či nepřímou konkurenci místní veřejné dopravě, financované z rozpočtu města. Je důležité zvážit potenciální zpětné účinky, jež jsou důsledkem zavedení konceptu sdílených aut bez parkovací stanice, kdy nabídka vybízí uživatele prostředků veřejné dopravy, aby v případě nízké kvality těchto služeb začali používat automobily. Pro většinu poskytovatelů služeb v oblasti mobility jsou nové možnosti spojeny s určitými business modely. Podle filozofie „používat místo vlastnit“ předpokládají, že uživatelé jsou připraveni sdílet různé způsoby dopravy.
Nové a inovativní služby mobility jsou pro investory zajímavé především tím, že ve srovnání s tradičními způsoby dopravy vyžadují jiné typy investic: méně „hardwaru“ a víc „softwaru“.
Rozpočtu města mohou v tomto směru ulevit sponzoři. V případě, že město chce „vlastní“ systém použít pro vlastní marketingové účely, jako je tomu např. v Barceloně, Hamburku či Kodani, musí také nést většinu nákladů. V opačném případě může provozovatel výměnou za spolufinancování systému umístit na jízdní kola reklamu (Santander v Londýně; Deezer v Berlíně); systém může být také provozován místním tiskem (WK bike v Brémách).
Modul: Seznam podstránek