Akční plán - veřejná doprava a dostupnost

  • OPATŘENÍ č. 3: Vyhodnocení osvědčených postupů v oblasti pohodlné dosažitelnosti veřejné dopravy. Cílem opatření je důsledné pochopení dosažitelnosti systémů veřejné dopravy ve městech a regionech (technicky, finančně, komunikačně, organizačně). Díky tomu lze zjistit dopad různých strategií osvědčených postupů, a následně podle toho optimalizovat rozhodování na všech úrovních.
  • OPATŘENÍ č. 4: Větší rozšíření inovativních čistých autobusů. Čisté autobusy (využívající alternativní palivo) v městských oblastech mohou nabídnout značné výhody. Snížení emisí skleníkových plynů, látek znečišťujících ovzduší a hluku má pozitivní dopad například na veřejné zdraví. Cílem tohoto opatření je podpořit uvedení čistých autobusů na trh.

OPATŘENÍ č. 3 - Vyhodnocení osvědčených postupů v oblasti pohodlné dosažitelnosti veřejné dopravy

  • Jaký je zde konkrétní problém?

Absence snadno dosažitelných systémů veřejné dopravy může způsobit uživatelům a úřadům problémy a nepříjemnosti, jako je nedostatek služeb, informací a dlouhá doba cestování. Podle Eurostatu se uvádí, že 20,4 % lidí v EU má „obtížný“ nebo „velmi obtížný“ přístup k dobré veřejné dopravě. To znamená, že každý pátý občan EU vůbec nemá pohodlný přístup k základním městským službám, jako je zaměstnání, školy atd. A přitom je vysoká míra dosažitelnosti veřejné dopravy důležitým pilířem řešení problémů, s nimiž se jednotlivci a města potýkají, včetně plnění Městské agendy pro EU a širších mezinárodních dohod, ale i Cílů udržitelného rozvoje (angl. SDGs)[1], ke kterým se EU a její členské státy zavázaly.

Cíle udržitelného rozvoje zahrnují cíl zajistit pohodlnější přístup k městským a regionálním (multimodálním) systémům veřejné dopravy[2] (SDG 11.2). Vzhledem k tomu, že většina uživatelů veřejné dopravy jde pěšky z výchozího bodu své cesty na zastávku veřejné dopravy a ze zastávky veřejné dopravy do cílového bodu cesty, je místní prostorová dostupnost a dosažitelnost někdy hodnocena z hlediska chodců (chůze). Proto je přístup k veřejné dopravě považován za pohodlný, pokud je oficiálně uznaná zastávka dosažitelná do vzdálenosti 0,5 km od referenčního bodu, jako je domov, škola, pracoviště, obchod atd. To se obvykle měří pomocí nástrojů založených na GIS, ale mnoho měst tuto schopnost mapování nemá. Mezi další pomocná kritéria pro definování pohodlné dosažitelnosti veřejné dopravy patří fyzická dostupnost systémů veřejné dopravy, cenová dostupnost, informace o poskytování služeb veřejné dopravy a další. V součtu pak mohou přispět k základnímu pochopení pohodlného přístupu k veřejné dopravě v souvislosti s SDG 11.2. V mnoha případech města tyto informace shromažďují, ale ne systematickým způsobem, což znamená, že mnoho měst neví, jak jsou jejich systémy veřejné dopravy dosažitelné nebo jak dobře fungují, a to i pro občany se sníženou pohyblivostí a nebo zdravotním postižením. Bez těchto informací však nelze dopad investičních rozhodnutí a politik sledovat, což se týká i implementace SDG 11.2.

  

  • Navrhovaná opatření:
  1. Vypracovat jednoduché ukazatele pěší dopravy a případové studie osvědčených postupů týkající se přizpůsobení měst chodcům a přístupu k veřejné dopravě
  2. Upozornit na případové studie osvědčených postupů a opatření na zlepšení dostupnosti prostřednictvím multimodální veřejné dopravy
  • Výstupy
  1. Studie definující jednoduché ukazatele pěší dopravy
  2. Informační list/ brožura zaměřená na lokalizaci Cíle udržitelného rozvoje 11.2, která bude zahrnovat osvědčené postupy při implementaci a vyzdvihne způsoby, jak více zpřístupnit veřejnou dopravu a její využití
  • Přínos

Ukazatele a osvědčené postupy umožní městům porovnávat se s ostatními městy podobné velikosti a vzájemně se od sebe učit. To je obzvláště důležité, protože to může pomoci lépe zacílit možnosti financování na základě potřeb a výkonnosti. Rozšířením metodiky Evropské komise[3] a identifikací osvědčených způsobů, jak zvýšit dostupnost prostřednictvím lepší pěší dopravy a lepší veřejné dopravy, můžeme významně přispět k plnění Cíle udržitelného rozvoje 11.2 „rozšířit veřejnou dopravu“. 

  • Garant opatření

Walk21, UITP, Město Karlsruhe 

  • Členové opatření

Evropská komise 

  • Doporučení pro následné činnosti

Zvyšovat povědomí na všech úrovních o Cíli udržitelného rozvoje v oblasti pohodlného přístupu k veřejné dopravě.


OPATŘENÍ č. 4 - Větší rozšíření inovativních čistých autobusů

  • Jaký je zde konkrétní problém?

Obecně se uznává, že v EU je třeba vyvinout značné úsilí, aby se zastavila současná závislost sektoru dopravy na ropě. Tato závislost podkopává úsilí o zmírnění dopadů změny klimatu a globálního oteplování, vyvolává vážné obavy o bezpečnost dodávek energie a maří snahy o ochranu lidského zdraví a životního prostředí.

V červenci 2016 předložila Komise Evropskou strategii pro nízkoemisní mobilitu s cílem uspíšit přechod k nízkouhlíkovému oběhovému hospodářství v odvětví dopravy[4]. Klíčovým prvkem této strategie je zavedení čistých vozidel a infrastruktury pro jejich dobíjení/ doplňování paliva.

Čisté autobusy (využívající alternativní palivo) mohou v městských oblastech nabídnout značné výhody. Snížení emisí skleníkových plynů, látek znečišťujících ovzduší a hluku má pozitivní dopad například na veřejné zdraví. Tichá a hladká jízda navíc znamená větší pohodlí pro cestující a nabízí možnost vytvoření nových tras, což veřejnou dopravu zatraktivňuje.

Potenciál těchto inovativních technologií však není v EU ani zdaleka plně využíván, a to i díky pokračujícím široce rozšířeným obavám z technické nezralosti a vysokých nákladů, zejména u elektrických autobusů s baterií nebo s palivovým článkem.

Je třeba ještě vyřešit mnoho důležitých otázek týkajících se implementace, včetně právních, organizačních, technických a finančních aspektů. Jakékoli rozhodnutí investovat velké částky do technologie autobusů s alternativním pohonem musí být založeno na kvalitně zpracovaném, vhodném obchodním modelu, který dá všem zúčastněným partnerům dostatečnou důvěru ve financování a strategii financování v rámci  celkových nákladů na vlastnictví.

Kromě toho musí existovat důvěra ve schopnost trhu dodávat poptávané objemy vozidel a splňovat specifické požadavky místní úrovně správy. Vedle toho otevřely veřejné i soukromé zainteresované strany otázku lepší soudržnosti mezi různými úrovněmi politiky a financování[5].
 

  • Navrhovaná opatření:
  1. Podpora prostřednictvím regionální politiky EU, příslušných zdrojů financování EU (ELENA, EIB atd.) a Iniciativy pro zavádění čistých autobusů (angl. Clean Bus Deployment Initiative).
  2. Vytvořit povědomí o relevantních nástrojích a rozšiřovat znalosti mezi místními orgány (při sjednávání zakázek na veřejnou dopravu využít modelů celkových nákladů na vlastnictví)
  • Výstupy
  1. Lepší organizační, technická a finanční podpora z úrovně EU pro zavádění čistých autobusů na místní úrovni
  2. Model využívající celkové náklady na vlastnictví poskytnutý místním samosprávám při uzavírání smluv na veřejnou dopravu
  • Přínos

Současný podíl autobusů na alternativní palivo v evropském vozovém parku autobusů je zhruba 10 - 12 procent. Cílem opatření je zvýšit tento podíl vytvořením příslušných podpůrných podmínek a prosazováním používání inovativních čistých autobusů na úrovni EU a na místní úrovni. 

  • Garant opatření
  1. Evropská komise (GŘ MOVE)
  2. UITP
  • Členové opatření

Sítě měst, Evropská investiční banka 

    • Doporučení pro následné činnosti

    Členské státy by měly nastavit a zavádět vhodné systémy financování a danění, jakými jsou vnitrostátní programy finanční podpory a daňové pobídky pro autobusy na alternativní palivo.


    [1] http://www.un.org/sustainabledevelopment/sustainable-development-goals/

    [2] Do roku 2030 zajistit přístup k bezpečným, cenově dostupným, dosažitelným a udržitelným dopravním systémům pro všechny, zlepšovat bezpečnost silničního provozu, zejména rozšiřováním veřejné dopravy, se zvláštním zřetelem na potřeby osob ve zranitelných situacích, žen, dětí, osob se zdravotním postižením a starších osob.  Všechny použité definice budou převzaty z listu metadat SDG 11.2 (https://unstats.un.org/sdgs/metadata), který vypracovala Statistická komise OSN.  Ukazatel 11.2.1: podíl obyvatelstva, které má pohodlný přístup k veřejné dopravě podle pohlaví, věku a osob se zdravotním postižením.

    [3] http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/work/2015_01_publ_transp.pdf

    [4] https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/strategies/news/doc/2016-07-20-decarbonisation/com%282016%29501_en.pdf

    [5] Viz https://ec.europa.eu/transport/themes/urban/cleanbus_en