Jak navrhnout férově sdílené město: návod formou komiksu

Férové město je příjemné pro lidi každého věku i pohlaví. Gender mainstreaming se netýká pouze žen, ale všech znevýhodněných skupin. Plánování s ohledem na různorodé potřeby obyvatel dělá město férovým.

Článek byl převzat z webového portálu www.citeone.cz.

Čerstvě vydaná publikace Jak navrhnout férově sdílené město je komiks o tom, jakým úskalím musí čelit různé skupiny lidí ve městech. Města navrhují architekti v produktivním věku, aniž by brali v potaz skutečné potřeby či omezení lidí ve veřejném prostoru. Drobná knížka hravou a lehkou formou ukazuje účinná opatření, která vznikla z terénního pozorování a mohou tak zpříjemnit pobyt ve městě lidem všech věkových, genderových, národnostních a sociálních skupin.

Otázce, jak navrhnout férově sdílené město, se začala už před 25 lety intenzivně věnovat Vídeň. Přelomovou výstavu tam v roce 1991 uspořádala Eva Kail, šéfka místní Kanceláře pro koordinaci a výstavbu, které je v tiráži publikace věnováno poděkování. Výstava Komu patří veřejný prostor: každodenní život ženy ve městě odhalila, že většinovými uživatelkami měst, veřejných a pěších zón, jsou ženy. Základem pro návrhy zlepšení se stal terénní výzkum a pozorování. Výsledky byly natolik průkazné, že tématem gender mainstreamingu se začali zabývat politici a Vídeň od roku 2006 aplikuje opatření, která mají zpřístupnit město všem lidem bez ohledu na jejich pohlaví, věk či fyzikou kondici.

Pojem gender mainstreaming označuje metodu, kterou by mělo probíhat veškeré městské plánování: do rozhodovacích i realizačních fází mají být zahrnuty ženy – a další znevýhodněné skupiny. Ačkoli v názvu stojí slovo „gender“, nejedná se pouze o zrovnoprávnění žen (vůči mužům), ale obecně o zrovnoprávnění všech znevýhodněných skupin (seniorů, handicapovaných, mužů na rodičovské dovolené apod.).

Na webu Ministerstva práce a sociálních věcí se výslovně uvádí: „K úspěšnému provádění této metody je nutné disponovat genderově senzitivními statistikami, které nenadržují některému z pohlaví.“ A ještě dále: „Důsledná aplikace genderového mainstreamingu znamená integraci genderové perspektivy do všech existujících politik a to i do těch, které se na první pohled jeví jako genderově neutrální (doprava, finance, životní prostředí atd.)“. Ostatně předsudky nakonec přiměly vídeňské městské úředníky k tomu, aby místo ideologicky zabarveného termínu „gender mainstreaming“ začali používat termín „férově sdílené město“. Užitečnost této metody skvěle ilustruje právě publikace pražské platformy WPS ve spolupráci s nadací Heinricha Bölla.

Eva Kail, pionýrka gender mainstreamingu, k tomu říká: „Existuje spousta otázek, na které si musíme odpovědět. Potřebujeme vědět, kdo využívá veřejný prostor, kolik je to lidí a co od něho očekávají. Jakmile zanalyzujeme vzorce chování, můžeme začít chápat zájmy a potřeby lidí, kteří veřejný prostor užívají.“

A právě to udělal kolektiv autorek a autorů knihy, který se inspiroval ve Vídni a nalezl další neférové momenty a hlavně navrhl dostupná řešení, která by dotyčným lidem zpříjemnila pobyt ve městě. Publikace na osmi modelových příkladech ukazuje, jaké drobnosti mohou výrazně ovlivnit kvalitu života lidí ve městech: hřiště s možností úniku pro dospívající dívky; lepší osvětlení a zrcadla v temných průchodech; rampy podél schodů pro kočárky a vozíčky; opěrky na lavičkách pro seniory; výrazné dopravní značení v místech, kde se pohybují děti; lepší veřejné osvětlení chodníků, nikoli silnic; přebalovací pulty dostupné i mužům na mateřské (nejen na dámských záchodech); a nekomerční zóny odpočinku na bulvárech.

A protože iniciátorka projektu Milota Sidorová chápe svou práci jako pomoc znevýhodněným skupinám, autorský kolektiv tuto ideu dokonale naplňuje. Tým tvoří především ženy, architektky a urbanistky, ale také psycholožka, spisovatel a korektoři s rozdílným původem od Kazachstánu přes Polsko, Česko a Slovensko až po Slovinsko. Tři z autorek jsou matkami malých dětí, takže na vlastní kůži zažívají každodenní městské interakce. Díky této zkušenosti se lépe vžily do situace člověka s omezením (pohybu a rychlosti) a pomohly vytvořit modelové příběhy.

Publikaci je možné si stáhnout na tomto odkazu. Autorky ji nabízejí volně ke stažení, protože chápou význam urbanistické gramotnosti laiků, ale také dětí, pro které je knížka zajímavým vhledem do tématu sdílení veřejného prostoru. Zároveň nabízejí vydat jazykové mutace, kromě češtiny a angličtiny bude knížka dostupná i v běloruštině.