30. 07. 2020
Jeden z podstatných vzkazů, kterým britská vláda uvedla do světa nový program na podporu aktivní městské mobility, kterým mimo jiné reaguje na zkušenosti z koronavirové krize, pokračující epidemii obezity a také prosté poznání z Nizozemska či Kodaně, že města, kde se dá dobře pohybovat pěšky či na kole jsou zkrátka lepším místem pro život pro všechny. V programu se zavázala investovat do lepších podmínek pro lidi, co se po městech pohybují po svých, nebo jezdí na kolech, celkem dvě miliardy liber (cca 58 miliard korun), a to v širokém spektru aktivit. Program nazvala jednoznačně: Měníme rychlost.
A motto? “Investujeme do infrastruktury a podmínek pro lidi, kteří by na kolech rádi jezdili, avšak dnešní ulice je od toho odrazují. Jde nám o to umožnit bezpečné přesuny na kole milionům dalších. Nemá smysl soustředit se na ty, kteří si do ulic na kole věří už dnes, je potřeba jít dál.”
Co ve srovnání s programy jiných zemí, regionů či měst vyniká, je komplexní záběr, jasná vize a také osobní nasazení šéfa britské vlády Borise Johnsona.
Že to nejde?
Že se to nevejde?
Že by na to doplatila auta?
Všechny obvyklé výmluvy, které se - s výjimkou Nizozemska a Kodaně - stále ještě objevují na mnoha místech světa. Britský program je sice vnímá jako současnou realitu, avšak nic, co by ho mělo omezovat, vést k nesmyslným kompromisům nebo snad dokonce k nasazování zastaralých řešení, která v moderních městech nemají co dělat.
Program Měníme rychlost počítá mimo jiné s:
“Vždycky jsem věděl, že tu žijí miliony dalších lidí, kteří chtějí jezdit na kolech, pokud by k tomu měly vytvořené bezpečné podmínky. Uplynulé čtyři měsíce [krize kolem koronaviru] to jenom potvrdily. Cyklodoprava je skvělá v tom, že když se rozhodnete použít pro svou cestu kolo, je to dobré nejen pro vás. Nedělá to štastně jenom vás. Nedělá to zdravější jenom vás. Pomáhá to také milionům dalších kolem vás, bez ohledu na to, zda rovněž sedli na kolo, nebo ne. Znamená to méně špinavého vzduchu, méně hluku pro všechny. Znamená to lepší prosperitu pro místní obchodníky. V konečném důsledku to znamená, že až budete čekat v autě na semaforech, můžete jich mít před sebou méně než dnes,” prohlásil při představování programu britský premiér Boris Johnson, který se po městě na kole pohybuje už dlouhé roky.
Kde se ve Velké Británii vůbec vzal tým, který během několika málo měsíců - první zmínka, že nastává zlatý věk cyklodopravy, padla začátkem května - dokázal dát dohromady kompletní strategickou strategickou strukturu, vládní program i první verzi designového manuálu? Je to dílo malého týmu kolem Andrewa Gilligana, bývalého novináře zaměřeného na moderní trendy v městské mobilitě, jehož Johnson už loni zapojil do práce svého kabinetu a systematicky jeho poznatků využíval k nastolování agendy.
V době koronavirové krize tak Londýn i další britská města dokázala poměrně flexibilně reagovat, přerozdělovat veřejný prostor od aut k lidem, co jdou pěšky, či jedou na kole a držet se tak v pomyslné první lize měst - inovátorů jako je Berlín, Milán, Tirana či Paříž. Kdo čte náš newsletter dlouhodobě, ví, jak krize ukázala rozdíly v připravenosti měst - a jaké to bude mít důsledky i pro jejich budoucí prosperitu.