Aktuality podle tagu
10. 12. 2021
Výtah z jednoho bloku konference COP 26 Glasgow https://www.youtube.com/watch?v=1pP_o5eJbvA
Setkání asociací pro udržitelnou dopravu
Xavier Brice, výkonný ředitel Sustrans
Úvodní slovo
Pohyb nás dělá lidmi – naše touha hýbat se a přemisťovat je stará jako lidstvo samo. Avšak způsob, jakým se naše společnost během posledních sto padesáti let rozhodla tuto touhu naplňovat, se stal jednou z hlavních příčin globálního oteplování. Je tedy správné přestat cestovat, přepravovat se? Právě to jsme okusili v posledním roce a půl a můžeme říct, že tudy cesta nevede. Pokud jste sledovali letošní konferenci COP, mohli jste dojít k závěru, že správným řešením je elektromobilita. Jen s ní se však k nulovým emisím nedostaneme dost rychle. Navíc, vyměnit miliardy osobních vozidel, která způsobují dopravní zácpy a zabírají spoustu prostoru, za elektrické vozy, to prostě není udržitelná cesta vpřed. Jsme společenští tvorové, jsme rádi pospolu, místo jednotlivých kovových krabic tedy začněme raději hovořit o společném cestování veřejnou dopravou, o chůzi a jízdě na kole a dalších způsobech dopravy, které nás propojují s ostatními lidmi i s naším okolím.
Richard Dilks, generální ředitel, CoMoUK
Chceme vidět další rozvoj a prioritizaci veřejné a sdílené mobility. Nebude to ale stačit, „cukr“ v tomto případě nestačí. Chceme vyslat poselství, že je nutné pozitivně posilovat všechny možnosti, které udržitelná mobilita nabízí, ale současně potřebujeme ostřejší a tvrdší opatření, která omezí používání osobních aut. Nebude to jen o elektrifikaci, potřebujeme jednoznačně snížit počet kilometrů ujetých motorovými dopravními prostředky, a to bez ohledu na to, co vypouští jejich výfuk či jestli vůbec výfuk mají.
Co přináší udržitelná mobilita:
V naší komunitní práci se podařilo realizovat opatření, která patří do oblasti udržitelné dopravy, jedná se například o uzavírku vedlejších ulic pro motorovou dopravu, která ji využívá při dopravních zácpách na hlavních tazích. Jak naznačují naše dopravní značky, místo „Uzavřeno pro motorovou dopravu“ lze raději uvádět „Otevřeno pro udržitelnou dopravu“.
Komunitní skupiny pro podporu železniční dopravy realizují programy a cesty vlakem pod názvem „Zkus jet vlakem“. Jedna z dobrovolnic uvádí, že „ pro spoustu lidí je vlak jiný svět, zcela odlišný od jejich každodenní zkušenosti“. A právě tohle potřebujeme změnit.
Nejde o to, abychom se zcela zbavili aut, ale o to, abychom je uměli používat efektivně a tam, kde je to potřeba.
Naše výzva:
Patrick Harvie, ministr skotské vlády pro nulové emise uhlíku ve stavebnictví, aktivní dopravu a práva nájemníků
Lidé jsou společenští tvorové a jedna z věcí, díky které jsem šťastnější, je jízda na kole po Glasgow, kdy se můžu jen zastavit a popovídat s kolemjdoucími. Tohle je společenský rozměr toho, jak se přepravujeme. Je to něco naprosto odlišného než být uvězněn v kovové bedně, oddělený od lidí i prostoru. Sociální aspekt aktivní mobility, který obohacuje naše životy, je tedy velmi významný.
Již jsme zde zmínili nutnost rovnováhy mezi „cukrem a bičem“. Podpora a motivace nestačí. Potřebujeme, aby lidé intenzivně cítili, že vláda a správa na místní i celostátní úrovni chce a hodlá provádět změny nutné pro přerozdělení silničního prostoru. Potřebujeme, aby vlády svými opatřeními zajistily, že aktivní a veřejná doprava budou pro lidi snadnou, bezpečnou a pohodlnou volbou. Během mého života jsou celkové náklady na vlastnictví a provoz osobního auta víceméně stejné, ale celkové náklady na jízdu veřejnou dopravou setrvale rostou, a se snižující se cenovou dostupností rozhodně vždy neroste spolehlivost. Pokud tento trend chceme zvrátit, budeme muset zrušit prioritní postavení těch, kdo doposud využívali výsady uživatelů osobní automobilové dopravy. To bychom mohli považovat za určitou rovnováhu mezi „cukrem a bičem“.
Jsem opravdu rád, že vůbec poprvé máme ministerskou funkci, v níž je výslovně zmíněna aktivní mobilita. Nejsem ministrem pro dopravu. Na aktivní mobilitu musíme nahlížet z několika úhlů pohledu, ať už jde o politický, sociální, kulturní, ekonomický rozměr, nebo dokonce z hlediska počasí – jsou to však právě konkrétní komunity, kdo jednotlivé aspekty aktivní mobility chápe lépe než jakýkoliv vládní ministr či agentura pro veřejnou politiku. Jsou to právě komunity, komu musíme dát pravomoc a možnost definovat vlastní priority pro kvalitní fungování aktivní mobility v jejich podmínkách.
Skotská vláda se zavázala ke konceptu dvacetiminutové čtvrti a ke snížení počtu kilometrů ujetých osobními auty o 20 % do roku 2030, protože si dobře uvědomujeme, že ať už jde o elektromobil nebo jiné auto, nutně musíme snížit počet jejich cest. Pokud se zaměříme jen na elektromobilitu, promarníme příležitost ke skutečně zásadním změnám ve způsobu, jakým se pohybujeme, a ke zlepšení nejen zdraví lidského, ale celé planety.
Bernadette Kellyová, tajemnice na ministerstvu dopravy
V plánu pro dekarbonizaci Spojeného království jsme stanovili ambiciózní cíl, že do roku 2030 zvýšíme v intravilánech počet cest na kole a pěšky o 50 %; proto máme strategii aktivní dopravy, která svým rozsahem dalece přesahuje vše, co jsme až dosud dělali – investice ve výši 710 milionů na podporu rozvoje aktivní mobility v Anglii, zklidňování dopravy v městských čtvrtích atd.
Panelová diskuze:
Greg – i přes značný technologický pokrok se nám od roku 1990 nepodařilo snížit množství emisí z dopravy. Méně dopravy – to je to, co potřebujeme. Nepostupujeme dost rychle. Potřebujeme elektrifikaci, ale ne potřebujeme, aby každý kilometr jízdy elektromobilem byl levnější než nyní.
Změny nedosáhneme tak, že ji lidem provedeme, musíme veřejnost zapojit, přimět lidi, aby s námi hovořili o tom, jak chtějí žít, a pak jim přinést pozitivní vizi o tom, jak systém funguje, když počet jízd autem snížíme o dvacet procent.
Jools – především během několika posledních měsíců si lidé začínají uvědomovat, že pro zvládnutí klimatické krize nutně potřebujeme transformativní změnu. Pokud se nám podaří zapojit a propojit veřejnost a pochopit, jaké jsou potřeby místních komunit, sociální a environmentální přínosy pro komunity budou nesmírné.
Anna – nemůžeme prostě jen vybudovat trasy, které přivedou lidi do měst a jejich center, musíme být tvůrci prostoru. Atraktivní prostor a atraktivní služby přitáhnou aktivní mobilitu.
Martin – pokud odstraníte faktor ochrany životního prostředí, jedna z věcí, kterou zákazníci a komunity hledají, je autentičnost. Když to vztáhneme na oblast veřejné dopravy, jde o místní značky, lidé chtějí, aby jejich místní železnice, místní autobusové linky byly součástí jejich životů, jejich každodenních aktivit.
Potřebujeme, aby ústřední i místní vlády dokázaly veřejnost pořádně popostrčit. V současnosti jsme tak trochu došli k závěru, že technologie zvládne vše, my všichni si však uvědomujeme, že musí dojít i k behaviorálním změnám. Potřebujeme nějakou formu řízení poptávky, která bude lidi motivovat a díky které dojdou k tomu, že nutně nepotřebují neomezený přístup do přeplněného intravilánu pro svoje auto. Potřebujeme zajistit, aby způsob, jakým si lidé volí způsob dopravy, dokázal reflektovat skutečné náklady na dopravní přetíženost.
Vyvážený poměr „cukru a biče“
Greg – naše pomoc a podpora musí být mnohem cílenější, např. pro které skupiny budou služby veřejné dopravy zdarma, které služby musíme zintenzivnit, aby lidé dostali skutečně smysluplnou, nikoliv nahodilou službu.
Pokud jde o bič, přerozdělení silničního prostoru můžeme udělat velmi rychle.
V neposlední řadě nesmíme připustit, aby s elektrifikací došlo k poklesu nákladů na automobilovou dopravu a lidé si na tyto nízké náklady zvykli. Musíme využít veškeré prostředky získané ze spotřební daně na pohonné hmoty k masivnímu urychlení žádoucích změn, a veřejnost musí pocítit, že tohle je něco, co nastane, spíš než říkat lidem, že tohle je něco, co by oni měli udělat – lepší nebo jinou volbou. Nemůžete však prostě rozhodnout, jaký ten lepší systém bude, jednotlivé komunity vám musí říct, jaké služby potřebují.
Jools – lidé celkem přirozeně nechtějí mít pocit, že jejich životní styl něco omezí, chtějí žít své životy a dostat se tam, kam potřebují. Pokud však lidi oslovíme a dáme jim možnost se spolupodílet, nemusíme je pošťouchnout ani popostrčit, lidé to udělají sami pro sebe. Neměli bychom podceňovat sílu komunity.
Vědecké výzkumy nám říkají, že musíme omezit intenzitu využití osobní automobilové dopravy, a v tomto směru bychom měli být otevřenější a odvážnější.
Anna – myslím, že bychom měli upřímně diskutovat o tom, co to ve skutečnosti jsou „cukr a bič“. Já tady v Glasgow reprezentuji polovinu domácností, které nemají vlastní automobil, takže když mluvíme o věcech jako je přerozdělení silničního prostoru nebo zrušení prioritizace motorové dopravy a mluvíme o tom jako o biči, myslím, že je potřeba to změnit a začít říkat, že skutečné přerozdělení silničního prostoru je prostě spravedlnost, nic víc, nic míň. Nejde o to, že bychom lidem ztěžovali jízdu autem, jde o to, že lidé, kteří jezdí autem, měli po velmi dlouhou dobu mnohem větší než spravedlivý podíl prostoru. Při práci s komunitami si musíme uvědomit, kdo má hlas a kdo ne, kdo má možnost se vyjádřit a kdo ne, a zda my jako volení zástupci veřejnosti jsme dost odvážní na to, abychom hovořili o tom, co se musí nutně stát pro dobro všech. Tohle je environmentální spravedlnost na místní úrovni.
Jools – lidé na venkově často potřebují vlastní auto, přitom si však uvědomují, jaké škody mobilita orientovaná na auta působí v místech, kde žijí, a jakým způsobem ovlivňuje jejich schopnost si život na takovém místě užívat.
Greg – náklady na vlastnictví jsou skutečně velkým sociálním problémem. Z průzkumů víme, že až 10 % domácností vlastní auto navzdory skutečnosti, že nejsou schopny zaplatit za vytápění nebo za týdenní dovolenou. Pokud vytvoříme sdílenější prostředí pro různé typy dopravy, pomůžeme tím současně budovat naše komunity. Je známo, že až třetina aut se téměř nepohybuje. Měli bychom do řešení zapojit i jednotlivé subjekty jako supermarkety a další, kterým dovolujeme jen stát a říkat „to není náš problém, jak se sem dostanete“, ve skutečnosti by však měly být součástí řešení.
Jools – a pokud jde o venkov, je extrémně důležitý i pro lidi z města, kteří sem jezdí.
Martin – existuje celá řada meziměstských služeb v oblasti dopravy, ale jednou z věcí, kterými pomůžeme venkovu, je zaměřit se na dopravní obslužnost venkova. Tohle je skutečně zajímavá koncepce pro budoucí roky – využití opuštěných nádražních budov pro cyklistické uzly, pro informační centra, služby carsharing – jde o skutečně účinný způsob, jak zvýšit dostupnost venkova.
lidé z publika
Greg – během pandemie jsme jasně ukázali, že jsme ochotni investovat do podpory veřejné dopravy, abychom tyto služby udrželi v provozu. Musíme si prostě vybrat, a musíme volit, i pokud jde o relativní náklady na jízdu osobním autem. Pokud chceme, aby lidé čelili radikálně odlišným cenám, než máme dnes, bude to něco stát. Jsme k tomu dostatečně odhodláni? Jde o mimořádnou situaci, o stav nouze, nebo nikoliv?
Anna – víme dobře, že musí dojít ke změně chování, nemůžeme dosáhnout nulových emisí jen prostřednictvím technologií nebo systémové změny. Máme odpovědnost dělat udržitelná rozhodnutí; lidé volí cenově nejdostupnější, nejpohodlnější, nejsnazší a nejlogičtější možnost, protože volí racionálně, na základě všech okolností.
Co by měla dělat vláda
Greg – nejspíš něco jako participativní rozpočty, co vy jako komunita chcete? Tady je balíček, který mohou skutečně začít používat.
Jools – dát do popředí lidi, inkluzi a spravedlivou transformaci
Martin – vnímat autobusy jako součást aktivní dopravy; finanční prostředky na rozvoj aktivní dopravy často považujeme za určené pro cyklistickou a pěší dopravu, nebo pro veřejnou dopravu, jenže bychom je měly vnímat jako jednu skupinu – pokud jedete autobusem nebo vlakem, s největší pravděpodobností budete na nádraží či zastávku dojít pěšky nebo dojet na kole.
Anna – během pandemie covidu jsme zde v Glasgow prostě jen umožnili, ať se věci dějí – vybudovali jsme 40 km dočasných cyklopruhů, změnili podobu centrálního náměstí a výrazně proměnili naše programy pro školní ulice. Prostě jsme museli, byl to stav nouze. Teď už víme, jak se můžeme chovat. Podle mě je pandemie něco jako sprint, alespoň v to doufám, zatímco klimatická krize je spíš maraton. Potřebujeme vzít rychlost a naléhavost, které jsme projevili v covidové pandemii, a aplikovat ji do stavu klimatické nouze. Potřebujeme vrátit lidi zpět, vybudovat spoluúčast a dát jim pravomoci. Pak můžeme postupovat rychleji a lépe.
