Aktuality podle tagu
01. 11. 2018
Pamatuji si na své dětsví. Den, co den jsme hráli s klukama na silnici fotbal. Svobodně si hrát venku, to vždycky bývalo pro mě normální, co se tedy změnilo? Jako dítě jsem vyrůstal na Letné, kousek od centra Olomouce, kde jsme si hráli na ulici. Spolu s dalšími dětmi jsme měli sraz před domem a pak jsme hráli fotbal, běhali, hráli hry a jezdili na kolech pořád dokola. Celá čtvrť patřila nám. Když kolem projíždělo auto, ustoupili jsme z cesty; nestávalo se to často a většinu aut řídili místní.
Dnes, o téměř čtyřicet let později, jezdím domů na kole a projíždím přes různé městské části. Podívám se občas i do té mé. Některé ulice jsou rušné, některé klidnější, mnoho z nich jsou přímé ulice s auty parkujícími po obou stranách vozovky, ale děti jsem už nikde neviděl si hrát venku. Možná jsem se ale jen špatně díval. Možná namítnete, že už je jiná doba, ale co kdybychom se pokusili vrátit ulice našim dětem?
Že je to nemožné, pak si přečti tento citát: "Pesimista vidí obtíž při každé příležitosti. Optimista vidí příležitost při každé obtíži.." Winston Churchill
To, že řešení exustují, mě inspiroval článek ze SUSTRANS, tentokrát od redaktorky Megan Strebová: Proč by možnost hrát si venku měly mít jen některé děti? V úvodu popisuje stejné zkušenosti jako já, ale na rozdíl ode mě si všimla, že v jejím Southamptonu existuje jen jedno jediné místo, kde téměř s jistotou potkává děti hrající si venku. A takže si položka tyto otázky:
Protože někdo asi tak před 10 či 15 lety rozhodl, že motorová doprava nebude mít na tento úsek vozovky povolený vjezd. S použitím několika jednoduchých sloupků - a je to.
A teprve v tomto momentě si položila klíčovou otázku: "Ale proč by šanci hrát si venku měla mít jen hrstka dětí? Proč by to mělo být jen cosi jako výhra v loterii poštovních směrovacích čísel?"
A další pokračování článku nabízí řešení i pro česká města, který napsala výše uvedená redaktorka.
Děti si na ulici hrávaly vlastně od doby, co máme ulice. Ta volnost, jen tak jít a zaklepat na kamarádovi dveře a zjistit, jestli půjde ven hrát si, a přitom k tomu efektivně využít prostor přímo přede dveřmi, ta volnost je důležitá pro rozvoj jak pohybové aktivity dětí, tak jejich důvěry a samostatnosti.
Moci si svobodně hrát venku, to je i otázka sociální rovnosti.
Je spousta dětí, které nemají a nikdy nebudou mít k dispozici okamžitě dostupnou soukromou zahradu nebo bezpečný venkovní prostor, kde si mohou hrát.
A samozřejmě nejde jen o děti. Například starší lidé potřebují při chůzi víc času. Když snížíme hustotu dopravy, senioři získají čas navíc pro přecházení ulice. Když se pokusíme jim ulehčit chůzi nebo jízdu na kole v ulicích, bude to pro ně znamenat bezpečnou a samostatnou cestu do obchodu nebo na poštu. V Holandsku jezdí na kole asi 17 % osob starších 65let – tento způsob pohybu oproti chůzi ulehčuje kloubům a je rychlejší při stejném množství vynaložené energie.
Osamělost je rostoucí problém veřejného zdraví
Dnes jen málokdo z nás zná své sousedy. Osamělost má nedozírné následky na naše fyzické i psychické zdraví, dokonce souvisí se stejnou mírou morbidity jako 15 vykouřených cigaret denně. Dnes již dobře víme, že čím hustší je provoz v ulicích, tím menší je ochota místních poznávat svoje sousedy nebo postávat na chodníku a jen tak si povídat.
Každý z nás by měl mít právo dýchat čistší vzduch.
Když bude v našich ulicích dobře dětem, bude tam ve skutečnosti lépe i nám všem
Minulý týden jsem na veřejném setkání se skupinou obyvatel Portsmouthu předložila jednoduché návrhy. Ukázala jsem lidem fotky sloupků a květníků a další příklady opatření, které přímo v jejich městě fungují už několik let.
Rovněž jsem jim ukázala naši pouliční soupravu“, kterou jsme v Sustrans vytvořili, s níž mohou vyzkoušet nejrůznější způsoby, jak využít danou dopravní komunikaci. Sdělila jsem jim také, jak fungují hrací ulice a školní ulice s dočasnou uzavírkou pro motorovou dopravu.
Účastníci setkání byli zcela uchváceni možnostmi, které se jim nabízí. Mohli na vlastní oči vidět, jak přínosné je pro děti mít možnost hrát si venku a jak přínosné je pro všechny, když jim prostor umožní zajet si do obchodu na kole nebo zajít pěšky.
Jedna z přítomných žen řekla: „Myslím, že my všichni bychom měli uvažovat alespoň o jedné ulici, kde bychom tohle mohli udělat.“
Podle průzkumu organizace Transport for London má 83 % londýnských ulic jen lokální význam, nejsou to hlavní trasy, nevedou kolem významných památek nebo důležitých institucí, jsou to především rezidenční ulice.
Když 80 % veřejného prostoru ve městech tvoří silniční síť a většina z těchto silnic je součástí rezidenčních ulic, je načase, abychom je začali využívat jinak. Proč bychom v té loterii nemohli vyhrát všichni?
Zjisti více o tom, co můžeš udělat pro pro to, aby se vaše ulice změnila:
