18. 11. 2019
Plánování udržitelné městské mobility se dá přirovnat k známému výroku "Na počátku bylo slovo, myšlenka". To co si myslí politici a úředníci o plánování udržitelné městské mobility, to taky řeknou a to de facto předurčí jeho podobu. O tom byla další prezentace na konferenci k plánům mobility (SUMP 2.0), která se uskutečnila na půdě Ministerstva dopravy (MD) dne 12. 11. 2019. Celkové shrnutí konference je k dispozici na tomto odkaze.
Tentokrát byla prezentace postavena na otázce. Jak představit SUMP 2.0, aby se stal pro politiky i úředníky atraktivnější? Nabídla 7 rad!
Nicméně pro pochopení kontextu, prezentace začíná třemi výroky politiků, které jdou proti principům a hodnotám plánu mobility. Kolik našich politiků a úředníků myslí podobně?
„Cyklopruhy podporovat nemohu. Kolik lidí dnes tam venku jede na kole? Nejsme na Floridě. Nemáme podmínky k tomu, abychom celoročně jezdili na kolech. Já navíc přirovnávám jízdu na kole k plavání mezi žraloky – dřív nebo později tě pokoušou. A každý rok tady máme nespočet lidí na kole, které srazí nákladní auto. Není divu! Silnice se staví pro autobusy, pro osobní a nákladní auta, ne pro lidi na jízdních kolech. Pokud někdo z nich je takto usmrcen, moje srdce pro něj pláče, nicméně, je to nakonec jejich chyba.“ Rob Ford, nově zvolený starosta Toronta, proslov k radě města, 2007
„Předchozí vláda implementovala levicový koncept, jako by se svět musel pohybovat jen jedním směrem podle marxistického vzoru, směrem k míšení ras a kultur, ke světu cyklistů a vegetariánů, kteří využívají jen obnovitelné zdroje energie a potírají všechny formy náboženství. To nemá nic společného s tradičními hodnotami Polska.“ Bývalý ministr zahraničních věcí Polska Witold Waszczykowski, 2016
Co tedy můžeme udělat proto, aby se stal plán pro politiky i úředníky atraktivnější?
Rada 1 - často pracujeme s tzv. modal splitem (dělbou přepravní práce). Co to vlastně je a jak se dá s výsledky pracovat? Je to jednoduché. Město přeci neplánujeme pro jednu cílovou skupinu. Nebojme se zohlednit potřeby všech cílových skupin, např. mladých (např. do 19 let), žen (20 - 59), seniorů (60+), či mužů (20 - 59). Ať již výsledky vyjdou jakkoliv, pravdou zůstává, že muži většinou zastávají funkce se zodpovědností. Takže se často stává, že si přetváří svět ku svému obrazu a na ostatní zapomenou.
Vezměme si například výsledky volby dopravy podle skupin obyvatelstva z Grazu během roku 2004.
Do 19let
Ženy 20-59 let
Věk 60+
Muži 20-59
Rada 2 - nebojme se zeptat veřejnosti a nedejme tolik na svoje domněnky. Problém je, že možná uslyšíme něco, co nechceme slyšet. Zajímavý byl takový průzkum v Lipsku, kde město dává velký důraz na komunikaci s veřejností. Najednou se zjistilo, že občané mají jiné priority, než politici, či odborné autority a také se zjistilo, že politici špatně odhadli, co si lidí myslí a co chtějí. A to bylo vzorové Lipsko! Možná j eto dáno tím, že když se ozve nespokojená menšina, pak se to bere jako problém všech.
Rada 3 - Mobilita je něco, co musíme ovlivňovat. Někde je problém, někde menší. I s tímto faktorem je třeba pracovat. Česká města jsou na tom zatím relativně dobře, ale co je dnes, zítra už nemusí platit.
Rada 4 - je třeba pracovat s globálnimi trendy a hodnoty
Pamatujeme při plánování na skutečnost, že populace stárne?
Počitáme při plánování s tím, že stále jsou zřetelnější klimatické změny? Platí v česku daná tvrzení?
Klade si plán otázky k městskému stylu života?
A co takhle otázka? Používat místo vlastnit:
Rada 5 - pořád je třeba si připomínat, proč prosazovat udržitelnou dopravu.
Rada 6 - je dobré se učit. O kterých evropských městech se mluví v souvislosti s jejich dopravní politikou a my bychom se mohli něco přiučit?
Základní poučka je přitom jednoduchá: Žádné město na světě lidé nemilují a nenavštěvují kvůli pěkným dálnicím nebo kvůli velkému množství (bezplatných) parkovacích míst pro auta.
Rada 7 - chce to odvahu. Všimli jste si, jak se pomalu v Česku vytrácí slovo "udržitelnost", anglicky "SUSTAINABLE". Možná proto i k tomu směřuje další otázka: Jaký je rozdíl mezi UMP a SUMP? Je to Supermanovo S a naše U
Takže každý si musí vybrat, jakou vizi chce mít, jaké slovo chce používat.
1) Zda „vizi“ šedesátých a sedmdesátých let.
2) Nebo město přátelské k dětem, které je vhodné pro život nás všech
Tak ať jsou spokojené děti hlavním kritériem pro udržitelnost a obyvatelnost našich chytrých měst!
Začínali jsme slovem politiků. Dejme tedy slovo ještě pro jiné názory. Kterou cestou půjdeme?