Aktuality podle tagu
10. 08. 2021
Autoři toho článku jsou Chris & Melissa Bruntlettovi. Spolek Partnerství pro městskou mobilitu zajistil překlad.
Jak stárneme, většina z nás usiluje o stejný ideál: užít si stáří v pohodlí domova, který jsme vybudovali, a to tak dlouho, dokud nám to naše tělo a mysl dovolí. Abychom snížili riziko finančních problémů, šetříme si na důchod. Snažíme se nastavit takové systémy s rodinou a přáteli, které nám umožní se o sebe navzájem postarat. Usilovně hledáme takové místo, kde se budeme cítit spokojeni.
Často však přehlížíme, jak je naše schopnost zestárnout na určitém místě ovlivněna zastavěným prostředím, konkrétně ulicemi v našem okolí. Při definování parametrů stárnutí na určitém místě je nutné vidět dál, než na to, jak je zorganizován domov jednotlivce. Je třeba se podívat, jak co nejlépe uspořádat jednotlivé části měst a obcí, tak, aby lidé v nich mohli co nejdéle žít nezávislý, samostatný život. Jinak riskujeme, že izolace starších osob i nadále poroste.
Pro účely plánování a navrhování veřejného prostoru je úspěšný koncept takový, který zajišťuje dosažení objektů občanské vybavenosti v okruhu 1 kilometru od domova – tzv. Město 15 minut. U většiny starších osob se však rádius pro chůzi dramaticky zmenšuje. Z toho vyplývá, že má-li být město přátelské ke všem věkovým skupinám, musí být objekty občanské vybavenosti rozmístěny do vzdálenosti 500 m od obydlí. Kromě toho je důležité nezapomínat na detaily jako místa k posezení nebo snížené obrubníky. Starší osoby musí mít možnost zastavit se a odpočinout si, když začínají být unaveni, zvyšuje se tak šance, že se v pořádku dostanou tam, kam potřebují.
Pro vytvoření pozitivního prostoru, který umožní zestárnout v daném místě, je kromě koncepčních prvků zcela zásadní život ulice. Jak stárneme, naše sociální okruhy se přirozeně zmenšují. Rodiny se stěhují, stejně jako přátelé, kteří chtějí být blíž ke příbuzným, a samozřejmě naši vrstevníci začínají odcházet… Pulsující ulice se proto stává prostorem, díky kterému se starší lidé mohou i nadále cítit součástí společnosti, a nepřipadají si vyloučeni. Sociální izolace škodí každému bez ohledu na věk, ale pro starší osoby v důchodu možnost interakce s dalšími lidmi hraje významnou roli pro jejich emocionální pohodu.
Starší člověk, který odchází z domu na nákupy každý den ve stejnou dobu, může počítat s tím, že cestou potká známé tváře a bude se s nimi moct pozdravit. Pokladní v obchodě se stává pravidelným sociálním kontaktem – zeptá se, jak se máte, a už jen tím dokáže zlepšit náladu a dopřát alespoň krátký okamžik propojení a vlastní hodnoty. Tyto krátké, zdánlivě nevýznamné momenty pomáhají bojovat s pocity osamělosti, s depresí a izolovaností, tedy s pocity, které škodí lidskému zdraví a zvyšují riziko předčasného úmrtí.
Systémy upřednostňující automobilovou dopravu vycházejí z předpokladu, že každý může a chce řídit auto. V těchto systémech je vlastnictví nebo dostupnost osobního auta povinností. Ve skutečnosti však každý z nás v určitém okamžiku svého života už nebude schopen řídit auto. Podle Americké automobilové asociace žijí lidé o sedm až deset let déle, než trvá jejich schopnost bezpečně řídit auto. Když k tomu přidáme výsledky průzkumu asociace RAND, podle kterých je pravděpodobnost, že způsobí dopravní nehodu, o 16 % vyšší v případě osob starších 65 let, vidíme podmínky poměrně nebezpečné nejen pro starší osoby samotné, ale i pro jejich okolí. Naopak systémy pro mobilitu v každém věku uznávají, že je nutné vytvářet sítě a systémy zajišťující jiné, bezpečnější alternativy.
Jasným důkazem je vysoký počet starších osob v Holandsku, které jezdí na kole až do velmi vysokého věku. Lidé starší 65let zde tvoří největší skupinu dospělých osob, které jezdí na kole. Ne proto, že by šlo o nějaké superlidi, je to díky kombinaci dopravně zklidněných ulic a bezpečné oddělené infrastruktury pro cyklisty. Nelze přehlédnout ani vliv elektrokol, umožňujících starším lidem pokračovat v jízdě, i když jejich výdrž klesá. Prostředí s lidským rozměrem a omezeným prostorem pro automobilovou dopravu prodlužuje možnost zůstat součástí společnosti až do vysokého věku.
Průvodce SZO po světových městech pro všechny věkové kategorie definuje osm rozměrů, které taková města musí zohlednit: vnější prostory a budovy, doprava, bydlení, sociální participace, respekt a sociální inkluze, občanská participace a zaměstnanost, komunikace a informace, komunitní podpora a zdravotnické služby. Pokud chceme společnost, která dokáže zajistit, že lidé budou moci zestárnout na svém místě, a to s respektem a důstojností ,a budou moci co nejdéle zůstat součástí společenské struktury, musíme zkušenost lidského jedince povýšit nad vše ostatní.
https://www.john-adams.nl/the-age-friendly-city/
