Co myslíme tím „aktivní doprava pro každého“?

26. 10. 2019

Výborná isnpirace i pro Českou republiku. Organizace We Walk, We Cycle, We Vote pořádala bezplatný workshop s názvem Aktivní doprava pro každého, jehož cílem je propojit skupinu cyklistů, skupinu osob se zrakovým postižením a osob na vozíčku, a hledat společnou řeč o tom, jak mají vypadat naše města a obce. V následujícím textu vysvětluje organizátorka Sally Hinchcliffová, jak nápad na tento workshop vznikl a proč je tak důležitý.

Originální novinka Co myslíme tím „aktivní doprava pro každého“? je uvedena níže.

V posledních letech si dobře uvědomujeme, že pokud chceme zvýšit podíl cyklistů mezi lidmi různého věku a s různou úrovní fyzické zdatnosti, musíme zajistit vhodné stezky, které bezpečně oddělí cyklisty od motorové dopravy. Nemělo by to však být na úkor dalších zranitelných účastníků dopravy – především chodců se zrakovým nebo tělesným postižením. I když se současné návrhy odklánějí od sdílených stezek, které jsou pro mnoho chodců postrachem kvůli vysokému počtu rychle jedoucích cyklistů (stejně jako velká část cyklistů nerada jezdí v hustém a rychlém provozu motorových vozidel), i tak v současnosti budované cyklostezky mohou mít rysy, které některým lidem dopravu komplikují.

Skotské pokyny pro plánování cyklistické infrastruktury jsou momentálně v procesu aktualizace. S tím, jak investice do rozvoje cyklistiky rostou, chceme vědět víc o problematických prvcích, které se vyskytují na dříve vybudovaných cyklostezkách, abychom byli schopni zajistit, že větší pohodlí cyklistů nebude vykoupeno větším ohrožením osob, jejichž bezpečí bychom měli chránit především.

Během léta se nám podařilo propojit skupinky místních propagátorů cyklistiky s částečně či zcela slepými lidmi a s uživateli invalidních vozíků a uspořádali jsme řadu akcí s cílem lépe vzájemně pochopit potřeby těch druhých. Společně jsme prošli a projeli okolní ulice a to, co jsme zjistili, se následně probíralo na diskuzích. Pro mnohé z nás to bylo velkým poučením. Postupně jsme zjišťovali, jak složité je pro naše společníky pohybovat se po ulicích, které jsme pro naši procházku vybrali. Jako cyklisté už jsme zvyklí na to, že ulice nejsou úplně vhodně koncipované pro naše potřeby – ovšem ve srovnání s našimi společníky a naším průvodcem na workshopu jsme značně zvýhodněni. Jsme jim velmi vděční za jejich čas a trpělivost!

Celkově však bylo velmi povzbudivé, že jsme se v mnohém shodli, obzvlášť pak v těchto oblastech:

• Do značné míry jsme se shodli na tom, že je třeba snížit dominantní postavení aut v našich městech a obcích. Nejsilněji to cítíme v případě osobních aut, u kterých si ale současně dobře uvědomujeme, že pro některé lid představují důležitou zdravotní pomůcku v oblasti mobility (stejně jako taxislužba pro slepé), proto je většinou nemožné realizovat striktní a úplný zákaz vjezdu.
• Výraznou úpravu potřebují chodníky, které by měly být rovné, široké, přehledné, bez překážek a dobře udržovatelné.
• Rovnoprávné postavení všech způsobů dopravy, včetně jasně vymezeného prostoru.

A zde jsou nejdůležitější poznatky pro mě, fyzicky zdravou osobu, která často jezdí na kole:

• Obrubníky mají velký význam pro navigaci osob se zrakovým postižením, ať už jdou s vodicím psem, nebo s bílou holí. Žádná taktilní dlažba či barevný kontrast nemohou nahradit obrubník.
• Přechod pro chodce řízený signalizací je zlatý standard nejen v případě osob se zrakovým postižením, dostatek času pro přejití vozovky ocení i osoby na vozíku, protože vjet na vozovku a vyjet z ní je obtížné i při sníženém obrubníku.
• Zatímco za určitých podmínek je zebra na silnici dostačující i pro zrakově postižené (tam, kde doprava není příliš rušná, a tak jako tak zpomaluje), nejsou vhodné pro překřížení cyklostezky, protože kola jedou potichu a postižený chodec nemůže sluchem rozeznat, jestli cyklista zpomaluje, zastavuje nebo zrychluje.
• Konzultační procesy jsou pro zrakově a tělesně postižené stejně problematické jako pro cyklisty – i jejich námitky bývají často odsunuty do pozadí, i oni musí své požadavky stále dokola opakovat. Ovšem jejich situace je v něčem odlišná, nemohou jednoduše „vystoupit“ ze svého postižení tak, jako zdravý cyklista seskakuje z kola. Je šokující, že i v dnešní době jsou pro některé z účastníků našeho průzkumu jisté části města zcela nepřístupné, pokud s sebou nemají doprovod.

Občas musíme čelit i nepříjemné pravdě. V tomto případě i my, kdo prosazujeme cyklistickou dopravu, musíme uznat, že jízdní kolo představuje pro osobu se zrakovým postižením specifické riziko, především kvůli tichému provozu. A tuto skutečnost nezmění ani námitky typu „a co elektromobily?“. Stejně jako je nám, celkem správně, jasné, že „vzmuž se“ nebo „trénuj v hustém provozu“ není ideální reakce na námitky cyklistů, nemůžeme smést ze stolu ani zkušenosti ještě zranitelnějších účastníků dopravy. A to se týká i osob s jinými typy postižení, z nichž některá nemusí být na první pohled viditelná.

Dále musíme uznat, že některé běžné – a opečovávané – prvky v současných projektech představují značný problém, a opět zejména pro zrakově postižené osoby:

• Chodník, který není jasně oddělený od silnice, je pro zrakově postižené chodce značným rizikem.
• Cyklostezka, která objíždí autobusovou zastávku zadem, komplikuje zrakově postiženým přístup právě k té dopravě, kterou používají nejčastěji.
• Cyklostezka, která není od chodníku oddělena obrubníkem, znamená pro zrakově postiženého chodce zvýšené riziko srážky s cyklistou, především tam, kde koncepce cyklostezky umožňuje rychlou jízdu nebo/a jízdu v obou směrech (jsme si ovšem vědomi toho, že obrubníky představují problém pro osoby na vozíčku nebo s jiným typem pohybového postižení).

Ani jeden z výše uvedených problémů však není nepřekonatelný. Řádná pravidla pro plánování projektů v oblasti cyklistické dopravy, která zohledňují potřeby všech obyvatel, mohou zajistit, aby budoucí projekty neomezovaly práva těch nejzranitelnějších. S trochou představivosti a flexibility bychom měli být schopni vybudovat infrastrukturu, která podpoří pohyb chodců, cyklistů i osob na vozíku.

http://walkcyclevote.scot/news/

Zveřejněno 4. 10. 2019 autorka Sally Hinchcliffová

Článek vznikl ve spolupráci NaKole z.s. a Partnerství pro městskou mobilitu z.s., za podpory a spolufinancování z prostředků Ministerstva životního prostředí České republiky. Text nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

Štítky: Zdraví a aktivní mobilita (Fakta a čísla, tag15), Aktivní mobilita (Mezioborového plánování, tag17), Design ulice (Dobrá praxe, tag25), Ostatní (Občan, tag41)