Aktuality podle tagu
22. 08. 2018
Rozhovor s vedoucím odboru dopravu města Lipska Torbenem Heinemannem vznikal v rozmezí posledních pěti let. Jedno z největších německých měst přijalo nedávno strategii mobility Lipsko 2030, nyní rozhoduje o volbě dopravního scénáře. Celý postup a hlavní zásady najdete v článku Lipsko - Strategie mobility 2030, aneb dělají to jinak.
Z následujícího rozhovoru Vás možná zaujme, jak široký pohled má místní odbor dopravy záběr, a v jakých souvislostech dokáže vnímat řešení dopravy a mobility. Jak by vypadala česká města s takovým přístupem? Kolik manažerů dopravy z českých měst by se podepsalo pod následující řádky? I proto je tu Akademie městské mobility, aby ukazovala, jaký může být přístup ke strategickému plánování dopravy a vytváření scénářů vývoje v Evropě.
Podle vedoucího odboru dopravy Lipska Torbena Heinemanna je základním cílem města zvýšení celkové kvality života. Všechny ostatní faktory jsou této hlavní myšlence podřízeny. „Naším cílem je zvýšit kvalitu života a přitáhnout průmysl a nové obyvatele do města. Pokud je město atraktivní pro život a je tam dostatečně silný průmysl, ekonomika bude následovat a poroste,“ řekl o vizi Lipska.
V roce 1989 bylo město součástí bývalého východního bloku. „Před pětadvaceti lety byla ekonomika v troskách, lidé opouštěli město a v centru bylo mnoho zřícených neobyvatelných domů,“ vzpomínal Heinemann před pěti lety. „Základním cílem bylo získat identitu. Lidé měli teprve zjistit, proč žít v Lipsku. Pro nás to znamenalo vytvořit nové atraktivní centrum, to znamená především obchody, zrekonstruovat staré domy, aby byly znovu obyvatelné. Před patnácti lety tu byla nezaměstnanost na úrovni téměř 25 %, dnes je to méně než 10 %. Počátkem 90. let z města odešlo více než 100 tisíc lidí, to je zhruba 20 % populace města. Dnes se lidé stěhují zpátky do města, protože je atraktivní pro život. Jsou tu nové pracovní příležitosti, především v automobilovém průmyslu, ale také souvislosti s letištěm, tedy v logistice.“
Jaká je situace dnes? Do města přišly nové společnosti, investují tu a rozvíjejí tady svoje výrobní závody. Dnes je možné říci, že životní úroveň v Lipsku je na poměrně vysoké úrovni v porovnání se zbytkem Německa. S tím souvisí i další ze strategií Lipska, tedy být „město přátelské k rodině“. Na ulicích jsou často k vidění rodiče s malými dětmi, přímo v centru se nachází univerzitní komplex, takže Lipsko zůstává poměrně mladým městem.
Torben Heinemann o tom říká: „Důležité je pro nás dostatek místa ve školkách a jeslích. Naším cílem je, aby 80 % dětí ve věku mladším než 3 roky mělo místo v zařízeních pro denní péči (tedy v jeslích). Proto je tu v plánu zbudovat 16 nových zařízení pro tyto děti, to je více než v jiných německých městech. V Lipsku se každoročně narodí 6000 nových dětí, další obyvatelé se stěhují do města. Ročně se tak populace Lipska zvyšuje o 10 až 12 tisíc nových lidí. Ve výsledku to je velmi rychlý růst populace, hlavně když zvážíme, že před 20 lety se stěhovali pryč. Také na tom je vidět, kolik času bylo třeba ke změně.“
Podle zkušeností z Lipska je nejdůležitější pracovat na zvýšení celkové kvality života a průmysl a celková ekonomika s pracovními příležitostmi potom reagují ekonomickým růstem. Kde se dobře žije, tam budou fungovat také obchody - to je hlavní krédum Lipska.
Lipsko nyní stojí před další výzvou. „Podle předpovědí se během dalších 15 let do Lipska přestěhuje zhruba 150 tisíc lidí," říká o novém trendu Torben Heinemann. To samozřejmě ovlivní mobilitu. Vzroste počet lidí, kteří budou potřebovat cestovat veřejnou dopravou, auty, na kolech a také těch, kteří budou chodit pěšky. „Politici nás proto požádali, abychom připravili střednědobý plán, který navrhne řešení mobility v budoucnosti. Nová strategie s názvem Lipsko 2030 reaguje na prudký vzestup počtu obyvatel."
Plán obsahuje celkem šest scénářů, které jsou proveditelné a které může město ze své pozice ovlivnit. „Máme také další scénáře, které skončily ve slepé uličce, tedy nemají řešení, nepřináší zlepšení nebo nejsou reálné.
Jeden ze scénářů počítal s maximálními investicemi do veřejné dopravy, aby se navýšila její kapacita. Jiný scénář je založený na budování cyklistické infrastruktury jako alternativy pro jiné způsoby dopravy. Další scénář spočíval ve vyvážené podpoře veřejné, cyklistické a pěší dopravy.
Základem je každém případě vždy nulový scénář (business as usual, BAU) vycházející z předpokladu, že v dopravě se nebude nic měnit. Město bude jednoduše pokračovat v tom, co dělá město dodnes. „Nulový scénář je sice reálný, nezlepšil by ale situaci a kvalitu života ve městě. Přírůstek obyvatel města by způsobil dvojnásobné problémy s dopravními zácpami, pokud bychom jen pokračovali v současné strategii."
„Jeden z nejrealističtějších scénářů je založený na podpoře cyklistické dopravy. Naopak naprosto vypadl model podpory automobilové dopravy," popisuje přípravu Heinemann.
V budoucnosti ve městě není místo pro to, aby se většina lidí dopravovala automobily. „Máme tu 50 tisíc parkovacích míst a máme vážný problém s parkováním. Otázka je, co budeme dělat, když přibude dalších 100 tisíc lidí a velká část z nich se bude chtít přepravovat auty," ilustruje problém Heinemann. Ve finále pak byly vybrány tři varianty scénářů, které zlepší dopravní situaci. Z nich bude po prázdninách vybírat městská rada ten nejlepší.
Příprava scénářů je zdlouhavá a nákladná.
"Příprava jednotlivých scénářů je odbornou záležitostí, ale volba scénáře je rozhodnutím politiků, kteří k tomu mají oprávnění od voličů. Velmi důležitá je komunikace úřadu.
Logicky se tak nabízí otázka, jestli vůbec má smysl diskutovat o scénářích, když přijetí radou města není jisté.
„Hodně důležité je dlouhodobé budování důvěry ještě předtím, než začne vlastní proces plánování. Moje zkušenost nejenom z České republiky, ale obecně ze států bývalé východní Evropy ukazuje obecný nedostatek důvěry mezi stranami, které se podílejí na přípravě. Politici nevěří úředníkům, úředníci nejsou zvyklí naslouchat lidem a lidé nevěří politikům, že dělají správná rozhodnutí a naopak," říká Heinemann. Proto je potřeba budovat rozhodovací procesy, které jsou chráněné proti korupci a takové prostředí, ve kterém budou jasně vidět důvody hlavních kroků.
„Už to, že lidé někam přijdou a zapojí se do nějakého řešení, nám dávají důvěru. Znamená to, že mají pocit, že ta práce jim pomůže zlepšit život a že investují svůj čas do něčeho, co má smysl," uzavírá Heinemann.
Příklad z Lipska: Hodnocení scénářů vývoje dopravy.
