Aktuality podle tagu
27. 05. 2018
V České republice máme nový svátek. „Den oslav GDPR“, jak s nadsázkou označili někteří odborníci na chytrá řešení a sofistikované IT systémy. V posledním týdnu dorazily snad každému do schránky desítky emailů s žádostí o zpracování osobních údajů. Shodou náhod se právě tento den konalo setkání odborníků CRA IoT Summit, jehož tématem byl internet věcí.
Jednoduše řečeno, jde o síť zařízení, která jsou vybavena elektronikou, softwarem, senzory, pohyblivými částmi a síťovou konektivitou, která umožňuje těmto zařízením se propojit a vyměňovat si data. Čidla mohou být umístěna prakticky kdekoli, od domácích spotřebičů, přes vozidla až po velké průmyslové systémy. Internet věcí umožnil například rozvoj bezstanicových systémů bikesharingu, kde je veškerá elektronika umístěná na kole a v každém okamžiku je tak možné sledovat jeho polohu a stav.
Internet věcí je fenomén, který naplno odstartoval možnosti, které byly dlouhá léta jen výsadou vizionářských představ. Vzdáleně ovládané vytápění, lednička, která si sama sleduje a objednává zásoby potravin, nebo semafor měnící svůj cyklus v závislosti na emisích z projíždějících aut.
Věci jsou zkrátka snadněji kontrolovatelné, od monitorování vodovodního řadu, řízení systému parkování až po ovládání domácích spotřebičů. Správná a aktuální data jsou základem monitoringu a vyhodnocování, díky které je možné řízení a plánování. To platí všude, ať už jde o domácnost nebo o dopravní systém města.
Čidla proto najdeme všude kolem nás. Mohou pomoci při hledání po ztracených nebo ukradených věcech, zlepšit dopravní situaci ve městech, ušetřit čas.
Současné systémy ale jdou mnohem dále. Cílem není už jen prosté sledování stavu a varování, že například v určité lokalitě došlo k havárii vody. Vývojáři pracují na tom, jak předpovídat chování systému nejbližší době. Dá se tedy odhadnout, kolik času strávíme parkováním s ohledem na provoz v minulých dnech, týdnech a měsících.
Užitečné systémy mohou být zároveň snadno zneužitelné. GDPR je výrazem, jak z živelného byznysu udělat kontrolovaný proces, který nebude narušovat právo na soukromí a ochranu dat s osobním charakterem. A ať už o GDPR smýšlíme jakkoli, v zásadě lze vždy v přístupu najít dvojí pohled. Pojďme si tyto dva pohledy přiblížit detailněji. Uvidíme, že když dva dělají totéž, nemusí to nutně být totéž. A že GDPR a plány městské mobility mají společného možná víc, než se může na první pohled zdát.
Obě témata spojuje řada společných rysů, v první řadě stojí fakt, že obě regulativy dorazily „z Bruselu“, tedy jako iniciativa Evropské unie.
Zásadní rozhodnutí spočívá v tom, jak k nařízení kdo přistoupí.
GDPR slouží nejen k ochraně citlivých údajů, může být také návodem pro firmy, jak například minimalizovat riziko odcizení dat ve firmách takzvanými „insidery“. Pro firmy, které se dívají na trh proaktivně, je GDPR vodítkem k lepší ochraně vlastních dat. Ale stejně tak se můžeme na požadovaná opatření dívat jako na opatření „shora“, které splníme jen formálně.
Úplně stejné je to s plány mobility. Jednotlivé evropské státy mají možnost vlastní legislativní úpravy nebo metodického vedení na národní úovni. Česká republika jako jedna z mála zvolila cestu cukru a biče, kdy požaduje plány mobility pro města určité velikosti jako podmínku pro čerpání podpory z evropských fondů. Tato praxe ale ani zdaleka není obvyklá v jiných státech Evropy.
Města, která s podporou šetrné mobility pracují dlouhodobě, mohou mít prakticky splněno. Část vstupních dat už mají, pro ostatní je plán mobility návodem, jak zacházet s daty a řídit dopravu tak, aby sloužila ke zvýšení kvality života ve městě. Jde o to, co bude vyžadováno formálním způsobem, a jestli s nasbíranými daty a výsledky analýz bude město aktivně pracovat. Plány mobility mohou být velmi silný nástroj, pokud je ve městě někdo, kdo chce a umí s výstupy pracovat. Anebo můžeme brát plány mobility jako nějaký formální dokument, s formálním oslovením veřejnosti, ve finále ale jde vlastně jen o mírně upravené generely dopravy.
Plány mobility u nás mají zatím jen krátkou historii. I proto u nás není mnoho těch, kteří skutečně umějí plán mobility udělat tak, jak je to dnes obvyklé z pohledu Evropy. I proto vznikla Akademie městské mobility, jejímž cílem není nic menšího než spojit tři vysoké školy, a pod jednou hlavičkou vytvořit ucelený učební program pro pracovníky městských úřadů i dalších organizací veřejné správy. Konkrétně je to Fakulta dopravní ČVUT v Praze, Dopravní fakulta Jana Pernera v Pardubicích a konečně Vysoká škola báňská v Ostravě.
Budoucnost ukáže, jestli se naučíme přijímat plány mobility jako šanci pro česká města.
