Aktuality podle tagu
27. 04. 2020
Ve Francii je pro život v hlavním městě Paříži typické rčení metro-boulot-dodo, které v překladu znamená metro-práce-spánek. Vyjadřuje tak každodenní rutinu mnoha Pařížanů, které ovlivňuje fenomén dnešní době typický. Pod příslibem větší rychlosti a dostupnosti se cíle cest a základní funkce měst rozlily do okolí. V souvislosti s tím často urbanisté hovoří o tzv. sídelní kaši. Opojeni rychlostí a dostupností jsme přestali mluvit o čase, a proto se velmi často stává, že člověk cestující v metropoli za prací nestihne za den nic jiného, než pověstné metro-boulot-dodo.
Podobně tak i u nás se život mnoha lidí zmenšil do tohoto rámce, ve kterém velkou část zabírá přesouvání z místa na místo. Proč ale uvádíme příklad z Paříže? Zrovna tam se totiž tento trend pokoušejí zvrátit pomocí konceptu čtvrthodinového města. Jak již z názvu vyplývá, je hlavním faktorem čas. Obyvatel Paříže by podle tohoto konceptu měl obstarat všechny základní potřeby do 15 minut od svého bydliště.
Takzvaný koncept „města krátkých vzdáleností“ přitom není ani u nás nic nového.
Ministerstvo životního prostředí České republiky v rámci nové Metodiky pro hodnocení udržitelných chytrých měst v bodě 2.3 vyzývá k podpoře a rozvoje principu měst krátkých vzdáleností. Podobně tak jej zmiňuje Strategický rámec Smart Česko Svazu měst a obcí České republiky.
Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v roce 2018 v České republice celkem 6 258 obcí, z toho 88,7 % obcí do 2 000 obyvatel. Sídelní struktura tak navádí spíše k "regionu krátkých vzdáleností", s cílem zajistit kvalitní podmínky pro život pro všechny občany, ať žijí v malých obcích nebo větších městech. Proč? Pokud služby budou soustředěné ve velkých městech, vyvolá to velkou potřebu dojíždění. Plány regionální mobility by tak měly vycházet z toho, zda jsou uspokojeny potřeby občanů, a to nejen ve městech, ale především v jejich zázemí. Vždyť problémy s dopravou často vznikají v okruhu 20-30 km za hranicemi města, kde nedostatečná nabídka veřejné dopravy vede k nutnosti používat automobil a pravidelně s ním jezdit (a parkovat) na území nejbližšího města. Cílem je vytvořit dobré podmínky pro život lidí jakéhokoli věku, vzdělání nebo postavení, kdekoli v Česku, ve velkých městech stejně jako v malých obcích.
Město krátkých vzdáleností není jen o vzdálenostech k nejbližšímu lékaři či obchodu. Koncept města krátkých vzdáleností také není definovaný cílem, který buď je, anebo není. Je to spíš návod na směr, kterým se při strategickém rozhodování o městě ubírat. Více či méně mohou krátké vzdálenosti existovat v každém městě a pokud se město řídí podle určitých rad, uspokojování potřeb obyvatel se čím dál tím víc začne odehrávat na menší ploše. Zároveň nejde jen o cestování, ale o celý komplex postavený na třech složkách: infrastruktura, služby a osvěta, které jsou vzájemné propojené. Město krátkých vzdáleností je vizí, která směřuje k proměně v město či region zdravější, lépe propojený a chytřejší.
Pařížská starostka Anne Hidalgo představila program Paříž společně (fr. Paris en commun), jehož součástí je koncept čtvrthodinového města, pod vlivem názorů a spolupráce s urbanistou Carlosem Moreno. Kromě zmíněného konceptu se zde setkávají témata navzájem propojená, jako je zlepšení životního prostředí města, téma solidarity vyjádřené zejména bytovou politikou, zaměřením na seniory a studenty a také větší zapojení občanů do procesů rozvoje města a ochrany jeho kulturních hodnot. Mix těchto nástrojů v konečném důsledku zvyšuje počet společenských funkcí města a potřeby obyvatel je tak možné uspokojit v mnohem větší míře. Obrazně řečeno tak vzniká v metropoli atmosféra vesnického života.
Proměna na čtvrthodinové město si vyžádá úpravu ulic Paříže. Zdroj: forbes.com
Koncept čtvrthodinového města tak ovlivňuje i volbu dopravních prostředků a tím se velmi výrazně dotýká tématu mobility. Jak uvádí Carlos Moreno, hovoříme zde o procesu demobility, kdy vlivem struktury města nevzniká potřeba dlouhých cest. Ulice už není vnímána jako místo provozu aut a chodců, ale nabízí nové pobytové funkce a stává se místem setkávání. To umožní zejména vyhrazení většího prostoru chodcům a cyklistům, jejichž pohyb je příznačný právě ve vzdálenosti 15 minut. Základní změna dopravního chování tedy podpoří dosažení cílů konceptu společného města a pomůže vytvořit lokality nabízející základní společenské funkce nutné pro zvýšení blahobytu jeho obyvatel.
Změny ale nemusejí nutně začít u dopravního chování. Je také potřeba znovu promyslet využití stávajících funkcí a rozšířit možnosti, které nabízejí. Je potřeba otevřít zahrady a hřiště areálů škol o víkendech a tím vytvořit další místa setkávání, které např. v Paříži o víkendech zůstávají zavřená. Pokud se v naší čtvrti nachází diskotéka, kde lidé po večerech tančí, proč by tady nemohli tančit nebo cvičit jógu i přes den? Vytvářením nových míst pro setkávání může město podle Morena překonat paradox dnešní doby, kdy žijeme v době velkého propojení, přesto kolikrát sociálně izolovaní. Celému konceptu také velmi pomáhá změna spotřebitelského chování, kdy více nakupujeme přes internet a využíváme dodání v rámci poslední míle.
Pařížský koncept čtvrthodinového města není ojedinělým projektem toho, co dnes můžeme nazvat mikro-urbanismus. Dostupnost v rámci 15 minut hraje hlavní roli i v připravovaných změnách ve Vídni. Od roku 2018 existuje projekt 20minutových čtvrtí v australském Melbourne a za podobný projekt můžeme označit i barcelonské superbloky.
Množstvím oblastí, které tento koncept zahrnuje a pozitivními dopady, které přináší, je patrné, že přes jeho zásadní zaměření na oblast mobility se jedná zejména o přetvoření a nové promýšlení toho, jak by měl vypadat život ve městech. Je to vize a zásadní změna ve vnímání měst a funkcí, které má město svým obyvatelům poskytnout.
Jak by se Vám líbila tato představa v souvislosti s českými městy?
