27. 01. 2021
Koncept tzv. parkletů podporuje aspekt lidské interakce a diskuzi na téma nové interpretace veřejného prostoru, který bude mít především lidský rozměr. Kořeny této myšlenky bychom našli v San Francisku, kde obyvatelé na jeden den v daném prostoru umístili travní koberce, na ně rozložili piknikové deky a celý prostor proměnili v zelený obývák, kde si mohli dokonce hrát děti.
Parklety vrací náměstí jeho původní účel: místo, kde je ústředním prvkem interakce, kde najdeme prostor pro umění, kreativitu a život.
Podobné projekty bývají v současnosti realizovány v různých koutech světa. A s alternativním využitím parkovacího prostoru experimentují i evropská města. Podobná myšlenka se setkala se souhlasem veřejnosti i politických představitelů města například v belgickém Gentu; následně bylo zahájeno několik iniciativ.
Tato „koperníkovská revoluce“ nemusí vždy probíhat hladce, každopádně se díky ní podařilo otevřít diskuzi o funkci veřejného prostoru, jejímž předmětem se konečně stalo i zcela zjevné přidělování centrálních lokalit automobilové dopravě a parkování.
Posledně jmenovaný faktor úzce souvisí se skutečností, že takové parky a s nimi související nápady v pravém smyslu slova rozkvétají právě během poslední dekády.
Zdroj textu: Zpravodaj EPOMM 10/2020
Autor: Fred Dotter, Mobiel 21 pro EPOMM
Zdroj pro obrázek: © Cesar Rubio