Kontrola naplnění akčního plánu v roce 2036

23. 10. 2016

Dánský architekt Jan Gehl jednou řekl: „My jsme si neuvědomili, že jakým způsobem stavíme města, jak moc to ovlivňuje životní styl a životy lidí.“  Můžeme mít strategický dokument, koncepci Smart Cities, plán udržitelné městské mobility, které mohou ovlivnit podobu města v roce 2036. Odborné metodiky jsou k dispozici, ale širokou veřejnost moc nezajímají. O plán se ale začnou zajímat v tom momentě, pokud se začneme bavit o konkrétních aktivitách akční plánu. Vždyť koho by nezajímalo, jak bude vypadat v následujících letech vypadat uliční prostor, jaký rozsah budou mít zklidňovací opatření, zda upřednostníme parkoviště před dětským hřištěm, zda nádraží bude v centru, nebo na periférii, zda krajina bude méně, nebo více prostupná pro člověka, kolik bude ve městech „čistých“ vozidel, včetně řešení elektromobility, nebo zda tzv. chytrá řešení budou jen ziskem pro technologické firmy, nebo skutečně budou pomáhat lidem. Zajímavých témat je celá řada a jsou popsána na tomto odkaze: http://www.mesto.dobramesta.cz/temata.

Pro lepší pochopení problematiky uvádíme čtyři příběhy.

Příběh první:

Jedno město si dalo do návrhu rozpočtu vybudování dětského hřiště. Pak se ale ukázalo, že ve stejné lokalitě je zoufalý nedostatek parkovacích míst. Najednou stála veřejnost i politici před dilematem  - dětské hřiště, nebo 50 nových parkovacích míst. Postavilo se parkoviště...

Příběh druhý:

Nebo se podívejme na další dilema, které nyní řeší obyvatelé města Olomouce. V Olomouckém deníku vyšel dne 16.10.2016 článek na téma: Parkování na náměstí Republiky? Ve hře je zdražení i omezení. Výsledek je otevřený, ale na facebooku projektu Spokojená Olomouc je k tomu zajímavá diskuse - fotbalově řečeno je stav 1:1.

Příběh třetí:

A pak tu máme automobilový průmysl. Není pochyb, že výrazným způsobem pozitivně ovlivňuje ekonomiku naší země. Jenže, jak se začíná stále častěji mluvit o řešení městské mobility, tak i automobilky přicházejí se svým návrhem - v televizi je stále častěji vidět reklama na auta, vhodná pro jízdu po městech. Důsledek? Každá rodina by měla mít minimálně dvě auta – do města a na cesty. Jistě chvályhodné, ale automobilky pak již neřeší, kde ta auta zaparkují. Zisk mají, více je nezajímá. Problém s parkováním je již přenesen na politiky a na voliče. Je ale docela možné, že bude stále méně dopravních hřišť a historická náměstí se budou měnit zpátky na parkoviště.

Příběh čtvrtý:

Na jaře v rámci festivalu Jeden svět, který pořádala organizace Člověk v tísni, byl i promítán film „Cars versus Bikes“. Film končil větou – „toto není válka, toto je město“. Film chtěl jen upozornit na skutečnost, jak lidem pomalu bereme možnost jezdit na kole na krátké vzdálenosti, tedy po městě. Ano, sice vyjet mohou, ale infrastruktura je pro ně nevhodná, nebezpečná. Děti a senioři po městech už prakticky ani jezdit nemohou. Často jsou slyšet slova o svobodě, o právu na parkovací místo, ale na druhá práva se zapomíná. V příloze najdete prezentaci, která je složena z vybraných citátů z filmu „Cars versus Bikes“.

Závěrem:

Prostě pochopit a naučit se teorii Plán udržitelné městské mobility je relativně jednoduchá věc. Ale implementovat tuto teorie do praxe, to už vyžaduje kus odvahy, ale také času. Právě zde bychom se měli naučit uplatňovat české přísloví: „Dvakrát měř, jednou řež.“