Prostor na náměstí Vingriu a ulici Pylimo, známý svými přírodními prameny, se nachází v centru Vilniusu a po staletí sloužil jako obecní studna a místo setkávání. Rychlý rozvoj města a dominance automobilové dopravy na počátku 20. století však vedly k tomu, že prameny byly zasypány a prostor změněn na monofunkční ulici, která slouží především pro automobilovou dopravu a parkování.
Problém dominance automobilů, která brání kvalitnímu životu v ulicích, venkovním aktivitám a bezpečnému pohybu chodců ve Vilniusu, bylo již nutné řešit.
Dříve automobilová ulice ve Vilniusu se otevřela chodcům a prostředkům mikromobility, foto Saulus Žiura, Město Vilnius
V roce 2018 bylo na přilehlém pozemku otevřeno Muzeum moderního umění (MO muziejus) a obec si přála snížit intenzitu automobilové dopravy a vjezd aut do centrální části města. Tyto události se staly katalyzátorem proměny podoby ulice s cílem podpořit živější veřejná prostranství jako místa setkávání místních obyvatel.
Byl vytvořen takový koncept, který umožnil znovu odkrytí zasypaných přírodních pramenů a návrat meandrujícího vodního toku zpět na povrch, aby tak nabídl příležitosti k hrám, klidnou atmosféru a historický význam. Lokalita byla vyhlášena pěší zónou, přístup pro vozidla zůstává pouze pro služby a nouzové situace.
Projekt, který navrhli architekti Paulius Jonys a Lolita Vileikienė, slouží jako ukázka budoucích projektů regenerace ulic, láká rodiny s dětmi ke hře a pasivnímu odpočinku a nabízí kontemplativní požitek ze zeleně, vody a umění v exteriéru.
Výsledkem spolupráce s muzeem byla rozsáhlá expozice stávajících i nově vytvořených sochařských děl, která byla představena v širším prostředí jako galerie pod širým nebem. Umělci nalezli své vlastní jedinečné způsoby, jak začlenit svá díla do prostředí ulice a nových vzorců cirkulace pěších.
Automobilová ulice ve Vilniusu se otevírá chodcům a mikromobilitě, foto Saulius Žiura, Město Vilnius
Zatímco projekt byl veden potřebou vytvořit přirozený prostor pro setkávání v sousedství, spolupráce s nedalekým Muzeem moderního umění umožnila realizaci rozsáhlé výstavy stávajících i nových sochařských děl jako galerie pod širým nebem.
Síla umění jako reflexe společnosti, myšlenek a lidí dala prostor pro nový způsob zapojení obyvatel ve veřejném prostoru. Projekt přilákal rodiny s dětmi k aktivnímu i pasivnímu odpočinku a nastavil vyšší standard pro budoucí projekty regenerace ulic ve městě.
