Cílem konceptu 15minutového města je proměnit naše města. Velké zásahy však obvykle provázejí protichůdné cíle, neočekávané důsledky a potenciální zpětné účinky. Jedním z příkladů může být zelená gentrifikace, kdy opatření na ozelenění měst potenciálně přispívají ke gentrifikaci, a tím posilují sociální nerovnosti (např. prostřednictvím zvyšování nájmů). Čtvrť 15 minut si klade za cíl poskytnout obyvatelům možnost uspokojit své každodenní potřeby v docházkové vzdálenosti nebo na kole. Tyto způsoby dopravy přinášejí celou řadu výhod pro jednotlivce i celou městskou společnost. Nicméně zaměření 15minutového města na aktivní mobilitu vyvolává otázku, zda lidé s pohybovým postižením nezůstanou stranou, když městský prostor bude preferovat pěší a cyklistickou dopravu. Je nezbytné předvídat možné problémy a zavést mechanismy, které je umožní odhalit a čelit jim, aby transformace městské mobility byla spravedlivá a sloužila všem obyvatelům města, nejen privilegovaným.
Autoři: Enza Lissandrello (Univerzita Aalborg), Pia Laborgne (Transformační centrum pro udržitelnost a kulturní změny v Karlsruhe) a Ricardo Pinto de Sousa (Portugalské ředitelství pro regionální rozvoj)
"15minutový model" je nový a inovativní koncept, který má potenciál změnit způsob, jakým žijeme a pracujeme. Tento přístup se zaměřuje na blízkost a aktivní mobilitu s cílem vytvořit dynamické městské prostory, zlepšit komunitní zařízení a nabídnout všem více maloobchodních možností. Přestože výhody blízkosti jsou nepopiratelné, musíme si být vědomi i případných negativních dopadů. Pokud budeme k 15minutovému modelu přistupovat optikou sociální spravedlnosti, můžeme usilovat o spravedlivou a rovnou společnost, která bude prospěšná pro všechny, a zároveň si uvědomovat případné nezáměrné důsledky. Princip "aktivní mobility", který je základem modelu 15minutového města, je zaměřen na podporu kratších cest do práce a podporu chůze nebo jízdy na kole do cíle. Je však důležité si uvědomit, že tohle nemusí být proveditelné pro každého, s ohledem na proměnné, jako jsou věk, fyzické a duševní schopnosti a přístup k alternativním dopravním prostředkům. Při diskusi o sociální spravedlnosti je zásadní brát v úvahu různé potřeby a schopnosti jednotlivců a usilovat o vytvoření inkluzivnější a spravedlivější společnosti prostřednictvím rozšířených formálních postupů účasti veřejnosti.
Model 15minutového města má potenciál výrazně zlepšit dostupnost základních služeb pro všechny a zároveň posílit veřejnou zeleň. Zásadní je zvážit a zmírnit případné nezamýšlené negativní dopady, které mohou vzniknout v důsledku realizace modelu, např. (zelenou) gentrifikaci a sociální nerovnost ve městech, která by vedla ke zvyšování nákladů na bydlení a nájemného, což by pro mnoho lidí mohlo být náročné. Je také důležité zajistit, aby model neprohluboval stávající nerovnosti a vykořisťování, ale naopak podporoval spravedlivou a férovou společnost, z níž budou mít prospěch všichni.
Koncepce udržitelného a dostupného města 15minut není jen o zvýšení efektivity mobility a technokratických řešeních. Jde také o aktivní zapojení se do modelu 15minutového města s cílem představit si budoucnost, která upřednostňuje spravedlnost a rovnost. Tím, že umožníme marginalizovaným skupinám zpochybnit status quo a začlenit jejich hlediska do budoucích vizí, můžeme dosáhnout souladu s etickými zásadami a potřebami mezigeneračních komunit. Je důležité poznamenat, že myšlenka 15minutového města není univerzálním řešením a namísto spoléhání se na předem definované modely by výzkum a inovace v této oblasti měly zvážit vývoj alternativních modelů pro budoucnost, identifikovat kritické prvky učení a podporovat ekosystémové učení v oblasti governance a participace, přičemž stejnou prioritu by měly mít městské prostředí a spravedlivá mobilita. Je zásadní vnímat patnáctiminutové město nikoli jako model propagující konkrétní vizi "správného mobilního chování" nebo "správného občana", ale jako krok k přechodu k inkluzivnímu a udržitelnému městskému prostředí.
