Nepříznivé dopady příliš husté a vysoké zástavby jsou všeobecně známé, k tomuto tématu se hojně vyjadřují články v tradičních i internetových médiích.
I tyto aspekty však mohou přinášet řadu výhod, pokud je používáme chytrým způsobem. Přestavba městské rezidenční oblasti s menší hustotou zástavby na oblast se střední nebo vysokou hustotu zástavby může městu přinést:
Znamená však „veřejný prostor“ vždycky to samé? Jsou všechny stejné? Řada strategií se zabývá otevřeným prostorem jen z hlediska jeho rozměru nebo funkce: „Jak velký je ten park?“ „K čemu slouží?“ A pozornost projektantů se bohužel mnohem méně zaměřuje na jeho koncepci a provedení.
Samozřejmě neplatí, že každý veřejný prostor JE stejný. Při podrobném prozkoumání rozdílů mezi charakterem veřejného prostoru v okrajových částech města a v jeho centru je zcela zřejmé, že většinu pozornosti obvykle zaměřujeme na typologie městského parku v okrajových částech měst a mnohem méně na veřejná prostranství a náměstí, která ovlivňují osídlení centrální části města (konkrétně oblasti intenzifikace).
Smysluplný a správně koncipovaný prostor pro veřejnost zahrnuje celou řadu atributů. Práce uznávaných odborníků, jako jsou Suzanne a Henry Crowhurst-Lennardovi, Camillo Sitte a Jan Gehl, položila základy pro pochopení parametrů, které v hustě zastavěných oblastech vytvářejí kvalitní prostor, nebo trochu konkrétněji náměstí a další veřejné prostory. Tato místa jsou (podle Crowhust-Lennarda) pro svou socializační, civilizační, vzdělávací, demokratickou a komerční funkci „geniálním vynálezem“ evropského města. Náš materiál se zaměřuje na některé z těchto vlastností, které jsou zde uspořádány do sktruktury patnácti hlavních principů. Pro usnadnění se veřejná prostranství v materiálu nazývají „náměstí“, ale tento termín zahrnuje celou řadu veřejných prostor v zastavěných městských oblastech (ať už jim říkáme agora, forum, piazza, plaza, Platz, platea, piata, náměstí, rynek, trg nebo market place).
Musíme však přidat varování (zejména pro kolegy urbanisty a projektanty): v žádném případě nejde o seznam kritérií, jejichž postupným „odškrtáváním“ vznikne dokonalé náměstí, protože v první řadě platí, že téměř všechna taková prostranství se od sebe vzájemně odlišují a existují v jiných podmínkách a jiném kontextu. Patnáct principů, uvedených na následujících řádcích, pouze dává určitou strukturu myšlenkám a nápadům, které šikovnému projektantovi pomohou při vytváření projektu pro výstavbu, rekonstrukci či aktivaci veřejného prostoru.
PRINCIP 1 – BUDUJTE NÁMĚSTÍ NA KŘIŽOVATKÁCH TRAS PRO PĚŠÍ
I to nejhůř koncipované náměstí bude trochu žít, když přes něj budou procházet lidé.
V první řadě tedy platí, že náměstí by se mělo nacházet tam, kde se sbíhá několik pěších tras. Náměstím tak bude procházet maximum lidí z co nejširší oblasti, i když jejich cílem budou jiné lokality. Díky křížení několika tras mají lidé víc možností náhodou narazit na některou z aktivit, které náměstí nabízí, a obecně je zajištěn větší pohyb v daném prostoru.
PRINCIP 2 – MAXIMALIZUJTE POČET VSTUPNÍCH MÍST
Kvalitní veřejný prostor posiluje socializaci.
Nabízí maximální možnosti pro náhodné setkání přátel či známých nebo příležitost jen tak si vyměnit pár slov s kolemjdoucími. Sebekvalitněji koncipovaný prostor je společenský jen tehdy, dává-li šanci k neformálnímu kontaktu.
Čím vyšší je počet vstupních míst do veřejného prostoru, tím víc pěších tras tudy vede, což zvyšuje nabídku pro sociální interakci, krátká setkání na rozích ulic a celkový společenský ruch v prostoru.
PRINCIP 3 – UMÍSTĚTE NÁMĚSTÍ V BLÍZKOSTI HLAVNÍCH ATRAKTIVIT MĚSTA
Co mají společného římská fontána di Trevi, nádraží Flinders Street v Melbourne a obchodní dům Mayer v Perthu?
Ať už se jedná o kulturní, dopravní nebo obchodní centra, ve všech případech jde o zásadní zdroje aktivity, která do okolních veřejných prostor přivádí velké množství lidí. Náměstí ležící v blízkosti takových zajímavých subjektů se vyznačují vyšší činorodostí, která sama o sobě posiluje energetický náboj a společenský i obchodní kapitál místa.
PRINCIP 4 – ZAJISTĚTE PŘÍTOMNOST LIDÍ V DENNÍCH I VEČERNÍCH HODINÁCH
V době, kdy obchody nebo kanceláře bývají zavřené, může být náměstí prázdné a nebezpečné místo, kde lidé nemají důvod zůstávat a na které si dělají územní nárok různé společensky rizikové skupiny.
Ta nejlepší náměstí bývají víceúčelová: bydlení, kavárny, někdy i divadla a kina vyhovují maloobchodu i kancelářské a úřední činnosti a prodlužují dobu, po kterou se na náměstí sdružují lidé. (Samozřejmostí je pečlivý management všech aktivit a účelů využití, který pomůže ochránit půvab místa a zabránit případným konfliktům.)
PRINCIP 5 – PODPORUJTE ŽIVOT V OKRAJOVÝCH ČÁSTECH VEŘEJNÉHO PROSTORU
Když si veřejný prostor představíme jako plíce města, pak jeho okrajové části jsou propustná membrána, která umožňuje dýchání.
Život na náměstí často determinuje činnost odehrávající se na jeho okraji – měli by tam být lidé, kteří jdou do kavárny, do obchodu, vracejí se domů nebo jdou do práce. Svým vybavením by prostor měl lákat k zastavení – zahrádky před restaurací, posezení před bytem, nabídka zboží před obchodem. Jednotlivé budovy by, v souladu s jejich využitím, měly nabídnout pohled dovnitř i ven. Nekomerční, tedy rezidenční či kancelářské budovy budou patrně vyžadovat mírný odstup od kolemjdoucích; vhodná menší okna v přízemních patrech zajistí větší soukromí. Naopak komerční využití budov, jako jsou obchody nebo prodej občerstvení, preferuje transparentnost, která umožňuje vyložit zboží.
Důležité je však zachovat možnost změny nebo úpravy účelu využití. Kde dnes žijí lidé, tam může být zítra obchod.
PRINCIP 6 – VYTVOŘTE OBRAZOVOU POSLOUPNOST
Zážitek města není něco statického, vnímáme je jako součást kontinuálního sledu obrazů. I když se na nějakém místě zastavíme, náš vjem utvářejí postupně přicházející scény, od příchodu na místo až po jeho opuštění. Neocenitelný nástroj urbanisty je tedy úplně stejný jako u filmového tvůrce – storyboard.
Ty nejlepší veřejné prostory obvykle věnují pozornost vědomému mapování série scén (neboli jejich „sériového obrazu“, jak to popisuje Gordon Cullen, urbanista 60. let minulého století), jak je odkrývá naše zkušenost při pohybu ulicemi a kolem nároží. Stejně jako v případě skvělých filmů i prvotřídní městský design může spoléhat na postupné odhalování (… možná i nečekané zákruty), které provází člověka blížícího se k náměstí. Nebo pokud má prostor působit víc heroicky, bude lepší dlouhý, pomalý záběr na širokou ulici, který lépe vyzdvihne důležitost místa.
PRINCIP 7 – VIDITELNÁ OKOLNÍ ZÁSTAVBA
Existují různé typy otevřeného veřejného prostoru, a právě náměstí je pro nás automaticky prostor obklopený budovami nebo jinak pevně ohraničený.
Hojně diskutovaným tématem je samozřejmě „správný poměr“ výšky budov k šířce, který se pohybuje od 2:1 (nebo i víc) přes 1:1 až k 0,5:1. Ideální poměr prostoru k zástavbě závisí do značné míry na kontextu, přirozeně bude jiný pro náměstí v okrajové části města (širší a nižší) a pro centrální náměstí v podnikatelské čtvrti (užší a vyšší).
Bez ohledu na rozměry prostoru zůstává princip pro okolní zástavbu zásadní i pro kvalitní náměstí. Zástavba kolem náměstí především pomáhá zdůraznit řadu významných atributů, které takový prostor nutně musí mít, tedy výhled/přehled o místě, aktivizace okrajových částí prostoru, ochrana proti povětrnostním vlivům atd. Viditelné okolí rovněž pomáhá určit povahu a hierarchii místa – každý, kdo takové náměstí navštíví, podle okolí okamžitě pozná, jestli se nachází v historickém centru města nebo v rušné pracovní či obchodní zóně.
PRINCIP 8 – RESPEKTUJTE DUCHA A KULTURU MÍSTA
Kolikrát se vám stalo, že jste se octli na místě téměř totožném s jinými místy, která jste navštívili už dřív? Stejná architektura, stejné obchody a franšízové kavárny, stejně upravené okolí.
Klíčem k vytvoření místa, které je funkční jak pro místní obyvatele, tak pro turisty a občasné návštěvníky, je zachycení a zachování jeho jedinečnosti. Termín „pocit z místa“ nemá sám o sobě žádný význam, dokud si nerozebereme některé jeho atributy nebo neukážeme příklady, jako je australské město Hobart. Při návštěvě města je snad nemožné si nevšimnout jeho hornatého okolí, především ohromné hory Mount Wellington. To je přítomnost přírody, která úmyslně utváří ráz města, není skrytá. A když sejdete dolů k dokům (Constitution Dock), prohlédněte si tamní sochy a sousoší, jedna z nich vypráví o na první pohled ne úplně zřejmém, a přitom unikátním propojení města s Antarktidou. Stejně tak nás autenticky vznikající architektura přitahuje k jedinečným místům. Zamyslete se nad čínskými/japonskými vlivy a strohými budovami z vlnitého plechu, která utvářejí obchodní čtvrť v Broomu – to je jedinečná vizuální řeč tohoto západoaustralského města.
Prozkoumat environmentální, vizuální a kulturní DNA místa a zohlednit je při formování veřejného prostoru, to jsou zásadní principy k uchování autenticity a nalezení významu místa.
PRINCIP 9 – PODPOŘTE ČITELNOST PROSTORU: ORIENTAČNÍ BODY
„Potkáme se u kaktusu.“ Lidé, kteří nežijí v Perthu, této větě nerozumí (dává smysl možná jen těm, kdo žijí v Nevadě). Je-li pronesena v západoaustralském Perthu, odkazuje tato věta k zelené skulptuře Jamese Anguse na hlavním náměstí Forrest Place, která připomíná sukulent a kterou autor vzdává hold pulzujícímu městu (oficiální název zní „Grow Your Own“, pro místní však známá jako „kaktus“).
Znamená to v podstatě, že veřejné prostory vyžadují přítomnost jedinečných a okamžitě rozpoznatelných referenčních bodů, které upevňují jejich pozici, a současně pomáhají v orientaci. Orientace a pohyb („hledání cesty“) po náměstí by s pomocí souvislé vizuální řeči měli být samozřejmé a jednoduché. Jasné, čisté rohy; jasně viditelné vstupní body; zřetelné trasy po chodce.
PRINCIP 10 – NAVRHUJTE A TVOŘTE V LIDSKÉM MĚŘÍTKU
Pokud je účelem náměstí podporovat shromažďování lidí a jejich vzájemnou interakci, je jasné, že takový prostor musí být příjemný, lidé musí mít důvod zůstat, protože vnímají, že tady jde o člověka.
Může to samozřejmě znamenat, že výška budov by měla odpovídat lidskému měřítku, mnohem důležitější však je, aby budovy kolem náměstí byly ve výšce očí, tedy v přízemní části, propracované do detailu (stejně jako koncepce celého náměstí). Není překvapením, že tradiční architektura byla často bohatá na množství detailů, které dokázaly přitáhnout a udržet pohledy kolemjdoucích a zvyšovaly pocit komfortu. Úkolem současného designu je přetlumočit tyto principy do moderního jazyka.
PRINCIP 11 – UMOŽNĚTE LIDEM OČNÍ KONTAKT
V dnešní době, kdy se pohledy všech upírají směrem dolů k mobilním telefonům, je ještě důležitější nestavět ve veřejném prostoru překážky, které brání viditelnosti, ale naopak umožnit lidem kontakt z očí do očí. Vidět oči ostatních lidí ve městě nepomáhá jen zajistit větší bezpečnost, ale je to první krok k tomu, abychom poznali své přátele a známé a posílili své sociální vazby.
Proto je dobré se vyhnout větším výškovým a úrovňovým rozdílům (samozřejmě pokud nejsou opravdu skvěle promyšlené) a zachovat zorné pole napříč celým náměstím v přirozené úrovni očí.
PRINCIP 12 – ZAJISTĚTE OCHRANU PŘED ROZMARY POČASÍ
Asi není překvapením, že většina obyvatel Austrálie (především pak starší věkové skupiny) preferuje návštěvy klimatizovaných nákupních center před procházkou po městské třídě nebo po náměstí. Důležitou roli v tom hraje fakt, že klimatické podmínky uvnitř centra jsou předvídatelné – je skutečně minimální šance, že tam člověk promokne na kůži nebo se usmaží na poledním slunci.
Veřejný prostor by měl nabídnout co nejlepší ochranu před povětrnostními vlivy – stromy zajistí stín a účelné markýzy nebo kolonády jsou přístřeším po celý rok. Jinak riskujete, že se lidé na místo nevrátí, jedině možná za ideálního počasí.
PRINCIP 13 – NABÍDNĚTE MÍSTA K ZASTAVENÍ
Možnost zastavit se a dát si pauzu – pokud ji veřejný prostor nenabízí, bude z něj jen „průchoďák“, pokud zde tato možnost je, prostor má šanci stát se živým společenským či komerčním místem. Náměstí musí lidem umožnit setkání s přáteli, v klidu poobědvat, vyjít si s rodinou, odpočinout si nebo (především v případě starších osob) chvíli zastavit, osvěžit se a nabrat dech. K tomu slouží především posezení, ať už formální (lavičky nebo „placená“ místa před kavárnami), nebo neformální (velké květináče, nízké zídky, schody, nebo dokonce zastíněný trávník). Díky všem těmto prvkům bude ve veřejném prostoru víc lidí a celý prostor bude žít.
PRINCIP 14 – DLÁŽDĚNÍ PRO LIDI
Dlažba na skutečně kvalitně provedeném náměstí okamžitě ukazuje, že prostor je určený lidem. Můžeme uvést několik příkladů, kdy unikátní dláždění náměstí neslouží jen praktickému účelu, ale stalo se jakousi značkou dané lokality (Centenary Square v Birminghamu od Tess Jarayové nebo nábřeží Elizabeth Quay v australském Perthu od studia ARM).
Styl dláždění však může také informovat o tom, že v této lokalitě mají chodci přednost (a to i v případě sdíleného prostoru s motorovou dopravou), případně jemně řídit účel využití prostoru – vymezení komerční zóny nebo parkovacích míst. Z řečeného ale automaticky nevyplývá, že dlažba náměstí má být okázalá, nákladná nebo příliš strukturovaná. Stejně dobře poslouží každý jednoduchý a trvanlivý materiál… dokonce i jen tak rozsypaná kamenná drť, jak dokazuje pařížské náměstí Place des Vosges.
PRINCIP 15 – VYTVOŘTE DESIGN PRO VŠECHNY
Nakonec chci zdůraznit jedinečné aspekty veřejného prostoru, které ho odlišují od prostoru soukromého – je přístupný všem skupinám ve společnosti, tedy starším, mladším, společenské elitě i sociálně vyloučeným. Součástí kvalitně řešeného náměstí by měl být hrací prostor pro děti, stejně jako zóna, kde se mohou „vyblbnout“ mladí lidé, místo pro odpočinek starších osob, ale možná i prostor, kde se mohou najíst a vyspat lidé bez domova. Koneckonců právě v takovém prostoru můžeme na vlastní oči vidět, jaké je společenství, v němž žijeme.
Tento materiál autor původně připravil pro Urban Design Forum, které se konalo v australském Perthu v září 2015.
Autor Peter Ciemitis - Umělec a urbanista
Zdroj zde
Překlad ASOCIACE MĚST PRO CYKLISTY
